ALAIN DE BOTTON: UMĚNÍ CESTOVAT
Po Architektuře štěstí opět moc zajímavá kniha, kde se autor zamýšlí nad tím, co nás vlastně nutí opouštět pohodlí domova a vydávat se na cesty, co při tom prožíváme a jak bychom mohli být na svých cestách šťastnější.
Každou z pěti částí knihy (Odjezd, Motivy, Krajina, Umění a Návrat) uvozuje autor svými vlastními zážitky z cest, jednotlivými tématy nás pak provází literární či výtvarný "průvodce". Botton si všímá například toho, jaké pocity v nás vyvolává monumentalita hor nebo jak odlišně vnímáme prostředí, která známe z uměleckých děl. Sám navštívil Provence a nepřišla mu tak zajímavá a neviděl její barvitost tak výrazně, dokud se neseznámil s van Goghovými cypřiši a pšeničnými lány.
Dokážeme vnímat opravdovou krásu nebo jen slepě následujeme průvodce a ostatní lidi, kteří nám říkají, že zrovna toto, je ono? A my pak na tom místě čekáme, až na nás krása začne působit. Ale nedochází nám, že vnímání krásy je silně subjektivní, že si ji musíme objevit sami pro sebe, nemůžeme ji získat od druhého člověka.
"A tak se tu poprvé vynořila nesmírně závažná a dosud přehlížená skutečnost: že jsem totiž mimoděk sem na ostrov s sebou přivezl i sebe sama."
Protože cestování se odehrává hlavně v naší hlavě a cestovat můžeme stejně dobře kolem světa, svého domu nebo kolem své vlastní ložnice. Všude tam můžeme najít a obdivovat věci, kterých jsme si dosud nevšimli, někdy totiž jen stačí vyjít ven, dívat se a vidět.
*****BETTY MACDONALDOVÁ: DUSÍM SE VE VLASTNÍ ŠŤÁVĚ
Dusím se ve vlastní šťávě je poslední román, který Betty v roce 1955 napsala a předposlední knížka, kterou jsem od ní ještě nečetla. Po Vejci a já a Kdokoli může dělat cokoli mi chybí už jen Morová rána. Tentokrát tu najdete líčení života s druhým manželem Donem a dvěma pubertálními dcerami, který trávili na překrásném, ale obtížně dostupném ostrově Vashon, kam se přestěhovali ze Seattlu. Právě tady se z Betty stala spisovatelka. Knížka je to opět hrozně milá, hlavně se mí líbí nadhled a lehkost s kterou Betty přistupuje k pubertě svých dcer.
****
ALAIN DE BOTTON: LEKCE Z LÁSKY
A ještě jednou Alain de Botton. Tentokrát jeho soubor esejů na téma láska, který mě zaujal už popisem na přebale:
„Lekce z lásky“ zaujmou patrně každého, kdo si prožil nějaký vztah. Krok po kroku se tu totiž mapuje jeden milostný příběh, od počátečního rozechvění, vzrušení a naplnění až po první trhlinky, rozčarování, rozchod a utrpení. To vše takřka každý z nás prožil a zklamání z toho, že naše pocity věru nejsou jedinečné, bohatě vyváží poznání, že v milostných průšvizích nelítáme sami. De Botton přesně vystihuje a rozebírá pocity a stavy, které jsme zažívali, ale možná jim tak úplně nerozuměli; mimo jiné je tu kapitola o nelehkém rozhodování, kdy a jak říci „Miluji tě“, a další o nástrahách vnucování vlastních estetických kriterií (aneb jak své milé taktně sdělit, že její boty jsou prostě příšerné).
Lekce z lásky jsou povedený experiment s románovou formou (napůl román, napůl esej), knížka citlivá a zároveň intelektuálně provokativní. Nějak takhle by možná vypadaly psychologické články v Cosmopolitanu, kdyby je psal René Descartes...
****
Četli jste některou z knížek? Jak se vám líbily? A co zajímavého právě čtete vy?
Mějte se krásně! Evi
Mějte se krásně! Evi
//foto moje ©gathermoments
4 komentářů
Ahoj Evi :) Betty MacDonaldovou mám hrozně ráda, tuhle jsem nečetla.. A Alaina neznám vůbec, příště po něm mrknu v knihovně, vypadá to zajímavě :) Ja právě dočítám Cecelia Ahern-Díky za vzpomínky a můžu jen doporučit, její knížky jsou moje srdcovka ;)
OdpovědětVymazatKami, určitě mrkni, snad se bude líbit. A moc děkuji za tip, tuhle knížku neznám! :))
Vymazatkrasne!
OdpovědětVymazat:)
VymazatMoc děkuji za všechny komentáře a připomínky, všechny poctivě čtu :))
Psát mi můžete i na email sem (klik)