Někdy v květnu, když se oteplilo, jsem zjistila, že nemám pro Aničku žádný klobouček nebo lehčí čepeček na léto a na dobu, kdy už by jí v čepici bylo vedro. Zrovna v tu dobu jsem narazila u Sonky na blogu Tvoriť a ľubiť na návod na tenhle čepeček, tak mi přišel vhod! Šila jsem ze světle šedého plátna, co mi zbylo z hnízdečka. Ještě bych si ráda ušila jednu verzi bez kšiltu a taky jednu z mušelínu...no uvidíme, jestli na to dojde. :)) Hrozně ráda bych šila víc, mám doma dokonce nakoupené i látky a střihy (speciál Burda baby), jen se k tomu nějak nemůžu dostat.
Během karantény jsem začala asi jako spousta dalších péct vlastní pečivo. Kromě kváskového chleba přišla řada i na rohlíky. Nejprve jsem zkoušela tenhle recept od Kačky Smooth Cooking, která do nich dává mléko a tak jsou to spíš takové žemličky. Moc dobré, ale prostě ne takové ty klasické rohlíky.
Nakonec jsem teda zakotvila u receptu od pana Cuketky na tradiční rohlíky ze sádla a vody, jen jsem ty svoje dělala podle jeho receptu na housky, protože do těch dává čerstvé kvasnice a tvarovala podle receptu rohlíkového. A jsou úžasný, fakt jak rohlíky z obchodu, ale mnohem lepší, křupavý, no vyzkoušejte sami. :)) Ještě bych ráda někdy zkusila kváskové rohlíky, ale zatím jsem se k tomu nějak nedostala...
Malé miminko žádné hory kosmetiky nepotřebuje, novorozenec má sice pokožku citlivou, ale o to méně přípravků by se na ni mělo dostat. Miminko má kůži tenčí a jiné struktury než dospělí, mezi buňkami dětské kůže jsou větší mezery, a proto do ní snadněji pronikají škodliviny. Kůže dětí je tak velmi citlivá na UV záření, skladbu potravin, kosmetiku nebo prací prostředky.
Protože se nám během karantény vůbec nechtělo do obchodů, začala jsem po nějaké době zase kváskovat. Už jsem měla dva takové pokusy, ten poslední kvásek nepřežil porod a následující šestinedělí, kdy se o něj nikdo nestaral. A tak když jsem narazila na návod u Maškrtnici na to, jak si vyrobit kvas z ovocné vody, řekla jsem si, že to zase zkusím.
Lívance jsou skvělý způsob jak upotřebit přebytečný kvásek. Od té doby, co jsem si kvásek založila z ovocné vody podle tohoto návodu od Maškrtnice a peču chleba, mívám přebytky docela často. Vycházím z tohoto receptu podle Markétky Kitchenette, jen já je dělám trochu míň zdravé. :))
Minule jsem psala o knížkách o těhotenství a porodu, tak dneska pár takových, které bych doporučila všem novopečeným rodičům, kterým je blízký přístup kontaktního rodičovství.
Už je sice dlouho po Velikonocích, ale my tenhle kynutý věnec děláme běžně i během roku. A taky na Vánoce, na rozdíl od vánočky v troubě totiž věnec v remosce krásně drží tvar. Je to recept mojí babičky, takže na nějaké přesné gramy a mililitry se nehraje, dáme prostě trochu mléka...je potřeba to dostat do ruky. Tak snad se mi někdy podaří to změřit přesně a pak to tady zaktualizuji. :))
Hrazdičku na hraní pro miminko jsme vyráběli během loňského léta na chalupě, ještě když jsem byla těhotná. Já si pak doma nachystala ještě závěsy z korálků, co mi zbyly z výroby kousátek, a zhruba někdy od třetího měsíce se z ní stala Aniččina oblíbená hračka. Ze začátku spíš jen tak koukala, co se to nad ní kývá, později se začala za hračkami i natahovat a chytat za ně. Teď v půl roce ji víc než hračky na hrazdičce baví samotná konstrukce, ráda chytá provázek, který je natáhnutý mezi stojkami, tak doporučuji šroubky utáhnout napevno, aby se hrazdička na miminko nezřítila. A samozřejmě ho mít pořád pod dohledem. ;))
Momentálně jsem hlavně máma, ale taky architektka. Kromě architektury taky ráda píšu blog, něco si vyrábím, fotím nebo plánuji výlety. Ze všeho nejraději totiž trávím čas někde na cestách.
