
Dneska vás vezmu na malý jarní výlet tentokrát k nám domů. Kromě krásných narcisek, kterým jsem v Ikea neodolala si pěstuji taky čerstvé výhonky petržele. Je to úplně jednoduché, tak to určitě taky zkuste! Stačí uříznout vršek petržele nebo třeba mrkve, který byste vyhodili a namočit do vody. Dělá to tak můj děda a fakt to funguje! :))
V zaujetí jarní nálady jsem neodolala a pořídila si také pár nových věcí do bytu. Za bílé dózičky na čaj, kávu a cukr děkuji firmě Kare, stejně jako za krásnou vzorovanou mističku. Seženete je zde, ale sortiment se rychle mění. Jen škoda, že jedna z dóziček mi přišla bez korkového uzávěru, ale snad nebude problém sehnat si náhradní.
Drátěnou mísu ve tvaru diamantu mám z Tigera, doma nám totiž dosud mísa na ovoce chyběla a tato se mi moc líbila! Ve slevě v Albertu jsem ukořistila polštář se snímatelným povlakem na zip s trojúhelníkovým vzorem.
Drátěnou mísu ve tvaru diamantu mám z Tigera, doma nám totiž dosud mísa na ovoce chyběla a tato se mi moc líbila! Ve slevě v Albertu jsem ukořistila polštář se snímatelným povlakem na zip s trojúhelníkovým vzorem.

ALAIN DE BOTTON: ARCHITEKTURA ŠTĚSTÍ /TAJNÉ UMĚNÍ ZAŘÍDIT SI ŽIVOT
Alain de Botton pochází ze Švýcarska a je spisovatel a filosof. Což mě zaujalo, protože je to asi první současný filosof na kterého jsem narazila. Je celkem úspěšný, svoji první knihu Lekce z lásky napsal ve 23 letech a hned se jí prodaly dva miliony výtisků. Jeho přednášky najdete i na TED.
V architektuře štěstí se autor snaží vysvětlit, že naše okolí může silně ovlivnit to, kým bychom mohli být i to kým jsme. Jedním z důležitých, ale opomíjených důvodů, proč se cítíme šťastní či nikoli, je právě prostředí, v němž žijeme – ovlivňují nás zdi, židle, budovy i ulice, které nás obklopují. Úkolem architektury tak zůstává snaha připomínat nám vlastní potenciál, protože domov si zařizujeme podle toho, jací si představujeme, že bychom chtěli být.
"Architekti, kteří nám slouží nejlépe, jsou ti, kteří jsou schopni odložit své nároky na génia, aby se věnovali stavbě ladných, ale neoriginálních krabic. Architektura by měla mít to sebevědomí a tu laskavost být trochu nudná."
"Jsme nuceni nazvat něco krásným, když zjistíme, že to v koncentrované formě obsahuje vlastnosti, které my osobně, nebo obecněji naše společnost postrádáme. Vážíme si stylu, který nás může přenést od toho, čeho se bojíme, k tomu, po čem toužíme, stylu, který obsahuje správnou dávku ctností, jež nám chybí."
"Podíváme-li se na výběr daného stylu v tomto světle, poví nám jak o tom, co jeho zastáncům chybí, tak o tom, co mají rádi. Můžeme pochopit zálibu elity 17. století ve zlacených štukách na stěnách, když si zároveň vzpomeneme na kontext, v němž se tento dekor stal tak populárním: na dobu, kdy násilí a nemoci byly stálou hrozbou i pro ty nejbohatší - úrodná půda pro nové začátky a sliby nápravy, které nabízejí andělé s girlandami květů a stuh v rukách.
Neměli bychom věřit, že moderní době, která se pyšní odmítáním všech znaků zjemnělosti a nechává zdi holé a bez štuků, snad nic nechybí. Jen prostě postrádá něco jiného. Absence dvornosti už nevyvolává hrůzu. Život ve většině rozvinutých zemí je svázaný pravidly a materiálním přebytkem, je přesný a rutinní, do té míry, že se naše touhy upírají jiným směrem: směrem k přirozenému a uvolněnému, neotesanému a opravdovému - takže se středostavovské domácnosti mohou spolehnout, že jim neomítnuté zdi a cihly pomohou zklidnit se."
"To, co v hloubi duše hledáme, je podobat se vnitřně předmětům a místům, která se nás svou krásou dotýkají, ne je fyzicky vlastnit."
Musím říct, že tahle knížka mě opravdu zaujala a tak už mám doma z knihovny i další tituly od stejného autora: Lekce z lásky, Umění cestovat, Náboženství pro ateisty, bezvěrcův průvodce po užitečných stránkách náboženství a časem si určitě půjčím i Útěchu z filosofie.
****
Od Betty jsem v únoru četla knihu Vejce a já, která se mi líbila moc. Podobný laskavý a sebeironický přístup najdete i v této knížce, která líčí léta ekonomické krize ve 30. letech. Po rozvodu s prvním manželem se s dcerami nastěhovala zpět ke své rodině do Seattlu a v knize popisuje spoustu zaměstnání kterými prošla. Knížka je opět napsána velmi mile a příjemně, ale tak nějak se mi její popis života na slepičí farmě líbil více.V architektuře štěstí se autor snaží vysvětlit, že naše okolí může silně ovlivnit to, kým bychom mohli být i to kým jsme. Jedním z důležitých, ale opomíjených důvodů, proč se cítíme šťastní či nikoli, je právě prostředí, v němž žijeme – ovlivňují nás zdi, židle, budovy i ulice, které nás obklopují. Úkolem architektury tak zůstává snaha připomínat nám vlastní potenciál, protože domov si zařizujeme podle toho, jací si představujeme, že bychom chtěli být.
"Architekti, kteří nám slouží nejlépe, jsou ti, kteří jsou schopni odložit své nároky na génia, aby se věnovali stavbě ladných, ale neoriginálních krabic. Architektura by měla mít to sebevědomí a tu laskavost být trochu nudná."
"Jsme nuceni nazvat něco krásným, když zjistíme, že to v koncentrované formě obsahuje vlastnosti, které my osobně, nebo obecněji naše společnost postrádáme. Vážíme si stylu, který nás může přenést od toho, čeho se bojíme, k tomu, po čem toužíme, stylu, který obsahuje správnou dávku ctností, jež nám chybí."
"Podíváme-li se na výběr daného stylu v tomto světle, poví nám jak o tom, co jeho zastáncům chybí, tak o tom, co mají rádi. Můžeme pochopit zálibu elity 17. století ve zlacených štukách na stěnách, když si zároveň vzpomeneme na kontext, v němž se tento dekor stal tak populárním: na dobu, kdy násilí a nemoci byly stálou hrozbou i pro ty nejbohatší - úrodná půda pro nové začátky a sliby nápravy, které nabízejí andělé s girlandami květů a stuh v rukách.
Neměli bychom věřit, že moderní době, která se pyšní odmítáním všech znaků zjemnělosti a nechává zdi holé a bez štuků, snad nic nechybí. Jen prostě postrádá něco jiného. Absence dvornosti už nevyvolává hrůzu. Život ve většině rozvinutých zemí je svázaný pravidly a materiálním přebytkem, je přesný a rutinní, do té míry, že se naše touhy upírají jiným směrem: směrem k přirozenému a uvolněnému, neotesanému a opravdovému - takže se středostavovské domácnosti mohou spolehnout, že jim neomítnuté zdi a cihly pomohou zklidnit se."
"To, co v hloubi duše hledáme, je podobat se vnitřně předmětům a místům, která se nás svou krásou dotýkají, ne je fyzicky vlastnit."
Musím říct, že tahle knížka mě opravdu zaujala a tak už mám doma z knihovny i další tituly od stejného autora: Lekce z lásky, Umění cestovat, Náboženství pro ateisty, bezvěrcův průvodce po užitečných stránkách náboženství a časem si určitě půjčím i Útěchu z filosofie.
****
BETTY MACDONALDOVÁ: KDOKOLI MŮŽE DĚLAT COKOLI
***
DEEPAK CHOPRA: SPIRITUÁLNÍ ŘEŠENÍ
Kniha s podtitulem Odpovědi na nejdůležitější životní otázky mě upoutala v knihovně úplně náhodou. Chopra tu ukazuje, že klíčem ke konfliktům, kterým všichni čelíme, je co největší rozšíření vědomí. „Tajemství spočívá v tom, že rovina problému nikdy není rovinou jeho řešení,“. Řešení je třeba hledat ve vyšší rovině vědomí – v rozšířeném vědomí.
***
Mějte se krásně! Evi
Pod každou knížkou najdete moje zcela naprosto subjektivní hodnocení formou hvězdiček
* hrůza, kterou ani nedoporučuji otvírat
** dá se to přečíst, ale žádná sláva
*** dobrá knížka, stojí za přečtení, ale jsou i lepší
**** knížka se mi moc líbila
***** absolutní špička, jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla; pět hvězdiček ale moc často nedávám :)
//foto moje ©gathermoments