Dalším z projektů, které bych vám ráda představila je český eshop NILA. Tato značka mě zaujala hlavně svým fairtrade konceptem a zajímavým příběhem zakladatelky značky Evy Urbanové. Deset let pracovala jako právnička, jejím prvním nápadem, jak změnit svůj život a rozjet vlastní byznys, byla malůvka na papírovém ubrousku z letadla nad Atlantikem. Od té doby létá po rozvojových zemích a osobně vybírá výrobky od konkrétních řemeslníků. A tak v jejím eshopu najdete široký různorodý sortiment netradičních věcí: bytové doplňky, oblečení, šperky a nově i ručně šitou obuv z jemné telecí kůže a koberců.

Já jsem si zamilovala misky se stříbrným lemem, jsou jednoduché, ale přesto netradiční a elegantní. Skvělé je také pruhované nádobí, mnohostranně využitelné lehké bavlněné osušky hammam nebo nákupní rákosové koše. Prostě věci, které rozhodně nekoupíte na každém rohu!

V pondělí měly vernisáž hned dvě výstavy v Domě umění v Brně. První z nich, menší a komornější, je výstava polského sochaře a autora instalací a filmů Olafa Brzeski a názvem Denně se rozpolcuji. Nejvíc mě zaujala jeho socha Pád člověka, kterého nemám rád. Na první pohled z dálky vypadá jako kresba složená z jednotlivých linií, ve skutečnosti je to trojrozměrná socha z ocelových prutů.

V Benátkách bylo krásně, ze začátku sice trochu mlhavo, potom zase deštivo, ale i sluníčko se ukázalo. Cestu nám trochu zkazily jiné okolnosti a nad sobectvím a malostí některých našich českých (a slovenských) spoluobčanů mi pořád zůstává rozum stát a asi to nikdy nepochopím...

Ale teď už radši z jiného soudku. Jak jsme cestovaly si můžete přečíst tady a malou reportáž z architektonického Bienále, které bylo naším hlavním cílem, si budete moci přečíst v dalším článku. Takže dneska hlavně fotky, protože v Benátkách je pořád co fotit. I když jste tam už počtvrté! A i když jsou oprýskané a občas trochu podivně zavání. Skvělé jsou také doprovodné výstavy Bienále roztroušené různě po městě, takže jejich hledání vás zavede do nových uliček a výstup po strmých schodech se vám odmění netradičními výhledy.

A brzký příjezd, ten má velkou výhodu v téměř prázdných ulicích a vylidněném náměstí Svatého Marka, které přes den bývá narvané k prasknutí a ráno je tam jen pár těch, co už nemohli dospat. :))

Mějte se krásně! Evi

//všechny fotky moje ©gathermoments 

Ráda bych vám na blogu čas od času představila nové zajímavé projekty, eshopy, časopisy a jejich nadšené tvůrce. A prvním z nich je právě HNST.LY.

Je to nový projekt sympatické Báry Perglové, cestovatelky vyznávající minimalismus. Výrobky, které má ve svém eshopu, si důkladně vybírá napříč Evropou. Za každým z nich stojí inspirativní člověk a jeho příběh, který si tu můžete přečíst. Pokud jsou vám její hodnoty jako je poctivost, zodpovědnost, estetika, kvalita a respekt k přírodě blízké, určitě se vám bude líbit i web. 

PS. Kromě eshopu má Bára i vlastní blog.

Pro více informací nakoukněte na oficiální stránky tady.

Chystáme se na Bienále do Benátek. Letos je opět architektonické, tentokrát pod taktovkou Rema Koolhase, tak jsem zvědavá! :)) Letos tam pojedu už počtvrté (jednou jsem byla se školou a dvakrát s kamarádkou), pomalu se z toho stává taková hezká tradice. Bienále se koná každý rok od června do listopadu (po roce se střídá umění s architekturou). A jaké je to letošní vám poreferuji někdy ke konci září. Ovšem do Benátek se můžete vypravit na víkend i jen tak, spletité uličky protkané kanály jsou opravdu okouzlující. A na podzim si tak krásně prodloužíte léto (bývá tam totiž o pár stupňů víc než u nás).

MOJE PROVĚŘENÉ TIPY JAK TAM DOJET

Na rychlý výlet z Brna nejlevněji a nejpohodlněji vychází autobus společnosti Tourbus, zpáteční jízdenka koupená měsíc předem vychází na 1550 Kč (normální cena je 2190Kč, se slevou na ISIC jízdenku pořídíte za 1971Kč). Obrovskou výhodou Tourbusu je autobus, který vás doveze přímo na ostrov a dál se už můžete pohybovat pěšky. Odpadají tak drahé přesuny z pevninského Mestre do Benátek (tam zastavují Eurolines nebo Student Agency). Autobus z Brna odjíždí v pátek v 18:15 a v Benátkách jste druhý den chvilku před pátou hodinou ranní. Zpátky pojedeme hned v neděli v 22:30, máme tak dva celé dny na Benátky a strávíme tu jednu noc. Pobyt si můžete prodloužit a jet na tři noci, ale to už je pro nás moc dlouhé. Autobusy Tourbusu do Benátek jezdí i z Prahy, Ostravy, Frýdku-Místku a Olomouce!


KDE SE UBYTOVAT
Mějte se krásně! Evi


//všechny fotky moje z loňských let ©gathermoments

Musím říct, že ji opravdu obdivuji, na takovou cestu bych neměla odvahu ani na motorce a už vůbec ne úplně sama. Ale těch zážitků a krásných fotek, co musí mít! Takže jen držím palce, aby vše šlo, jak má a dorazila v pořádku zase zpět domů.

Evi

// fotky jsou všechny z facebookového profilu https://www.facebook.com/DominikaNaCeste

Sice už je pár dní září, ale astronomické léto končí až 23. září a navíc dneska je opravdu krásně, tak bych vám ráda představila pár mých kosmetických úlovků, které jsem si v létě oblíbila. V létě se snažím malovat co nejméně, takže používám většinou jen korektor, řasenku, linky a balzám na rty.

1. Mojí stálicí je řasenka LASH ARCHITECT 4D od L'oréal, už ji budu mít rok a pořád maluje stejně krásně, necuckuje a krásně oddělí i prodlouží řasy.
2. Voděodolný Makeup Cover od Dermacolu používám jako korektor. Na léto mám tmavší a na zimu světlejší odstín. 
3. Bez černých linek na očích neopouštím domov. Nejradši mám Glimerstick v odstínu Blackest Black od Avonu. Krásně vydrží celý den i v těch největších vedrech. Super je na ní také to, že je vysouvací a nemusí se ořezávat.
4. Můj objev posledních dní: tužka na obočí! Nechápu, jak jsem doteď mohla žít bez ní. :)) Ke koupi mě nahlodala kamarádka, tak jsem vyrazila pro nějakou levnější na zkoušku. Protože mám černé obočí, hledala jsem nějakou hodně tmavě hnědou a tato od Essence v odstínu 02 Brown se mi zdála nejlepší. A na to, jak je levná, není vůbec špatná, vydrží celý den, krásně splyne s obočím a zvýrazní ho.
5. Balzám na rty Bio Aroma se skořicí, pomerančem a vanilkou jsem vyhrála v soutěži u Míši (ještě jednou moc díky!). Je moc příjemný, krásně voní a rty mám hydratované na dlouhou dobu. Je to můj oblíbenec. A ještě ke všemu se vyrábí v Řecku a to já mám moc ráda!
6. Sadu miniaturek šamponu, sprchového gelu a tělového mléka mi dovezla mamka z hotelu z Francie. Na miniaturky mám trochu úchylku, strašně se mi líbí ty roztomiloučké lahvičky a tyhle jsou super na cestování. A až dojdou půjdou jednoduše doplnit.

Co vy a letní kosmetika? Máte nějaké nové objevy?

Jak už jsem psala v článku o Kodani, s kamarádkou jsme byly ubytované v bytě dvou mladých slečen přes Airbnb.com. A protože ho měly opravdu krásně zařízený, neodolala jsem a udělala pár fotek. Přestože nebyl nějak moc velký, působil prostorně a byl hodně prosvětlený. Okouzlila mě hlavně dřevěná podlaha, nábytek z obchodu HAY a jídelní židle od Charlese Eamese (ty bych moc chtěla!). A samozřejmě tu nesmí chybět obnažené žárovky, kožešiny a oblečení na drátěných ramínkách vystavené na stojanu místo ve skříni.

A pokud se zaregistrujete na airbnb přes tento odkaz - klik - získáte na první pobyt slevu 25 dolarů a pak můžete taky bydlet takhle krásně! A to se vyplatí! :))

O mých oblíbených blozích o severském stylu se můžete dočíst tady. Od doby, kdy jsem článek psala jsem objevila spoustu dalších, z těch českých v současné době moc ráda čtu blogy:  desiginwhite, Radush style, Venoška made, my one way nebo chic ada. :)) 

Mějte se krásně (a nezapomeňte se zapojit do soutěže tady)! Evi

Po dlouhé letní pauze zase jeden tip na výstavu. Tentokrát s názvem Hluchý místa od Kamily Zemkové v Brně v galerii Fait Preview, kde ji můžete navštívit až do 10. října 2014. V malinkaté galerii na Dominikánském náměstí najdete obrazy, které zachycují prostředí, ve kterém autorka nejen bydlí, ale i tvoří. Obrazy s různými formáty a nepříliš výrazných barev tvoří sladěný ucelený soubor, který na mě působil moc příjemně. Protože nejsem žádný profesionální umělecký kritik, na výstavy chodím moc ráda a hodnotím je jen podle toho, jestli se mi líbí nebo nelíbí, tak něco od povolanějších si můžete přečíst na webu galerie tady.

Mějte se krásně! Evi

Od začátku července jsem začala jezdit do práce každý den půl hodiny tam a půl zpět, což je skvělá příležitost ke čtení. Večer se doma většinou ke čtení nedostanu, protože mám plno jiných povinností, které nakonec dostanou přednost a před spaním po přečtení pár stránek okamžitě usínám. Tipy na knížky tu tak teď budete nejspíš vídat častěji. :) Na fotce najdete ještě knížku Pamatuj, že tě mám rád. Tu jsem dostala k narozeninám, v srpnu jsem ji už přečíst nestihla, takže se na ni můžete těšit v zářijovém výběru. A co jsem od posledně přečetla?

Příběh mladého manželského páru z 60. let 20. století, který se přestěhuje do vysněného bytu ve starém domě v New Yorku. Do domu, který má temnou minulost a špatnou pověst. Manžel Rosemary Guy je herec, dobře vydělávající a často celý den pryč. Rosemary tráví dny doma sama, chodí na nákupy a zvelebuje domácnost. Postupně se začnou seznamovat se svými sousedy a těšit se na příchod miminka, Rosemary začnou pronásledovat zlé předtuchy. Jsou pravdivé nebo je to jen výplod její mysli?

Kniha mě držela napjatou celou dobu, hlavně ta zvědavost, jak to celé je a jak dopadne. Ne že bych se třásla strachy, děj se odehrává pozvolně, bez větší akce, jen s drobnými a mrazivými narážkami. Příběh je celkem obyčejný, ale moc dobře napsaný, skvělý je popis míst, kde se odehrává, takže si vše zcela živě představujete, jen konec mě malinko zklamal. Ale to už musíte posoudit sami. :)

Doporučuji, abyste si nečetli podrobné anotace a nic od knížky nečekali, bude vás tak bavit mnohem víc. Skvělá je také zfilmovaná verze Romana Polanského.

Když se do městečka Stepford přistěhuje Joanna Eberhartová se svým manželem Waltrem a dětmi, sní o dokonalém životě v dokonalém domě. Po pár dnech ovšem zjišťuje, že ženy jsou tu trochu zvláštní. Pořád jen uklízí a na nic jiného nemají čas, až příliš je baví péče o domácnost a rodinu. A muži se tu mezitím schází v mužském spolku.

Stejně jako v Rosemary má děťátko i tady je styl vypravování klidný, bez velkých zvratů a jen s malými náznaky. Levin nutí čtenáře k přemýšlení, co je pravda a co si jen domýšlí hlavní hrdinka. Ta se z úplně normální ženy se během pár stránek změní v osobu paranoidní a podezíravou. Kniha je ke konci neobyčejně napínavá a její závěr sem opravdu sedí. 

A tentokrát je knižní předloha mnohem chytřejší a poutavější než filmové zpracování s Nicole Kidman, které se snaží být komedií a má naprosto odlišný příběh i konec. Stejný je tu snad jen ten název. 

Hodně dlouhé čtení (skoro 700 stran) o životě spisovatele Aleca Barra, jeho zkušenostech na moři během druhé světové války, o jeho milostných avantýrách a okouzlení divokou Afrikou. Příběh začíná útěkem úspěšného 42 letého spisovatele od své manželky Amelie, od nudného stereotypu k volnosti, milenkám a večerním potulkám po barech. Hlavní hrdina není úplně sympaťák, Alec vždy touží po tom, co zrovna nemůže mít. Když je doma se ženou, chtěl by utéci, ale jeho milenky mu zase kradou klid a zázemí, které potřebuje ke své práci. Příběh je určitě do jisté míry autobiografií, dokonale vykresluje lidi své vrstvy a profese žijící v Americe po druhé světové válce. Kniha se vám může zdát povrchní, ale právě pravdivost a upřímnost příběhu o povrchním Alecově životě s neveselým koncem je celá podstata příběhu.

Chvilku mi trvalo, než jsem se do knížky začetla, nakonec mě ale úplně pohltila a přečetla jsem ji jako nic. Není to úplně jednoduché čtení, ale jako exkurz do americké společnosti 60. let 20. století doporučuji!

****