Když na mě v mém oblíbeném kelímku Sudocremu začalo pomrkávat dno, říkala jsem si, jestli si koupit kelímek nový nebo si tu svoji oblíbenou zinkovou mast zkusit vyrobit. Sudocrem mi totiž, dalo by se říct skoro zázračně, pomáhá na pupínky, i na ty podkožní. Krásně je zmenší a vysuší a za pár dní po nich není ani památky. Není to tak, že by pupínek přes noc zmizel, ale hojí se mnohem rychleji než když ho nenamažu. Podle ohlasů v diskuzích ale někomu naopak nepomáhá vůbec, je to opravdu individuální. Kromě toho je původně určen jako mazání na dětské zadečky proti opruzeninám, ekzému, na drobné oděrky a popáleniny. Je to takový všelék a na spoustě beauty blogů určitě narazíte na samé pochvalné recenze.

Abychom pořád neleželi na pláži, půjčili jsme si na Kubě taky na den a půl auto. Kromě neznámých čínských značek měli v půjčovně ještě Peugeota, tak jsme sáhli raději po něm. Řízení na Kubě je zajímavé samo o sobě, na šestipruhové dálnici potkáte auto jednou za pět minut (tedy pokud nejste v blízkém okolí Havany a Varadera), častěji ale spíš koňský povoz nebo velké díry. Ukazatele tu téměř nemají, mapy nejsou úplně nejpodrobnější a když jsme jeli podle navigace, navedla nás jednou na most, který už byl dávno stržený, nebo taky na polní cestu, odkud jsme se radši vrátili zpátky. Ale myslím, že bez navigace bychom asi nedojeli nikam. :)) A kdekoliv jsme zastavili, byli jsme my jako turisté s relativně novým autem, největší atrakcí pro místní.
Cílem naší cesty bylo město Trinidad na jižním pobřeží, které je od Varadera vzdálené zhruba 300 kilometrů. Na celkem únavné cestě jsme tak strávili opravdu celý den s krátkou pauzou v Cienfuegos a zhruba hodinu a půl trvající prohlídkou Trinidadu.

Snažíte se žít ekologicky? Já jo! Chystám se na knížku Bey Johnson Domácnost bez odpadu (Zero Waste Home), samozřejmostí je pro mě třídění odpadu, jídla se snažím nakupovat jen tolik, abychom žádné zkažené nemuseli vyhazovat a zbytky vždycky dojíme nebo zpracujeme do nějakého jiného jídla. Jen mi zatím schází zahrada s kompostem, abych mohla třídit i bio odpad. Narazila jsem ale na vermikompostování, kdy kompost můžete mít pěkně doma třeba pod linkou a o rozložení zbytků se postarají kalifornské žížaly. Mrkněte sem nebo sem. Je to zajímavé, ale tak nějak jsem na žížaly zatím nesebrala odvahu. Nemáte je někdo doma? :))
S plátěnou taškou v kabelce chodím nakupovat už dlouho. Teď uvažuji i o nákupu látkových sáčků na ovoce a zeleninu, abych si v obchodech nemusela brát ty plastové. Zaujal mě sympatický projekt dvou mladých mediček, které vyvinuly kompostovatelné, ale odolné sáčky z polymléčné kyseliny. Kampaň na Hithitu jsem prošvihla, teď rozjíždí sériovou výrobu, tak si asi budu muset počkat na eshop. Ale sáčky vyrábí i další výrobci, dají se sehnat třeba tady na Econea a zkušenosti o nakupování do vlastních pytlíku pěkně shrnuje Marcela ve svém článku tady.
Na Cayo Blanco jsme se vydali v rámci organizovaného výletu. Škoda jen, že se zrovna na Floridě honila tropická bouře Colin a tak jsme měli trochu zamračeno. Ale pořád lepší, než kdyby nás zastihla na Kubě. :))
Na výlet jsme jeli krásným novým katamaránem, osazenstvo tvořilo hlavně obyvatelstvo Jižní Ameriky, takže podle toho vypadala i zábava. :)) Nejprve jsme zakotvili na šnorchlování v zálivu poblíž a potom už na samotném ostrově Cayo Blanco. Celý ostrov funguje jako all inclusive, měli jsme to i s lehátky, nápoji a obědem. A písek, ten je tu opravdu skoro bílý a voda krásně tyrkysová.

Už strašně dlouho jsem chtěla vyzkoušet šlehané bambucké máslo a až teď mezi svátky jsem k tomu měla příležitost. Je to strašně jednoduché a voňavé mazání máte hotové raz dva. :))
V základním receptu se uváděný poměr pohybuje od 80-60 % másla a 40-20 % oleje. Já jsem zkusila něco mezi, takže 70% másla a 30% oleje. Použít můžete asi jakýkoliv vám příjemný olej a rostlinné máslo, éterický olej mám momentálně oblíbený bergamotový, tak jsem použila ten. Parádní ale bude i třeba levandule nebo růže. A pokud byste rádi nějakou pokročilejší verzi, mrkněte na tento vytuněný recept k Míše.


Na začátek roku jsem si pro vás připravila pár restů a sice cestovatelské články, které jsem slíbila během loňského roku, ale nějak jsem je už nezvládla napsat. Začneme články z Kuby a potom přijde na řadu zbytek zážitků z Norska a snad to stihnu dřív, než zase někam odjedeme. :))
Na Kubu jsme se vydali na přelomu května a června, což je začátek období dešťů a mimo hlavní sezónu. Zájezd jsme měli koupený poměrně dlouho dopředu, takže když se pak vyrojila spousta levných a akčních letenek, nedalo se už nic dělat. Pokud vás Kuba láká, v současné době se to akčními letenkami na ni jen hemží, sledujte třeba Zaletsi.cz nebo Cestujlevne.cz. Jen pokud neumíte španělsky, budete to na Kubě mít jako individuální cestovatelé trochu těžší.

Dneska mám pro vás krátké povídání o knížkách, které jsem přečetla během listopadu a prosince. A pokud vás zajímá, kdo vyhrál soutěž o skleněnou láhev Equa a poukázky na fototapety mrkněte na facebook nebo do soutěžních článků, kam jsem výherce doplnila. A teď už zpátky ke knížkám. :))
RADKA TŘEŠTÍKOVÁ: BÁBOVKY
Přiznám se, že bábovky mě trošku zklamaly, tak nějak jsem od nich (díky všemu tomu humbuku kolem) čekala víc. Knížka to ale není špatná, takové oddychové čtení. Je vyprávěná z pohledu několika postav, jejichž životy se prolínají. Během čtení jsem se v jednotlivých postavách ztrácela, kdo je sestra/matka/příbuzná/kamarádka koho a taky se mi zdálo, že je tu použito snad každé klišé. Od manželů, kteří nemohou mít dítě a následně otěhotní manželova milenka, přes dalšího manžela, který pro změnu zahýbá té své s jiným mužem. Nicméně se Bábovky čtou dobře a přečtené jsem je měla ani ne za týden.
***
GILLIAN FLYNN: ZMIZELÁ
Proč jsem Zmizelou četla až teď, když už ji mají snad všichni přečtenou? Konečně se na mě dostala řada v knihovně! :)) Příběh asi znáte, možná jste viděli i filmové zpracování, Amy zmizí v den pátého výročí svatby a z vraždy je obviněn její manžel Nick, který ale tvrdí, že vraždu nespáchal. Amyini přátelé a zápisky v jejím deníku tvrdí opak. Kdo má pravdu?
První polovina knížky je opravdu nudná, v té druhé to konečně dostane spád a musela jsem číst skoro pořád, abych se už konečně dozvěděla, jak to bylo. Jinak teda úplně převratná to knížka není, nějak jsem stejně jako u Bábovek čekala víc. Obě hlavní postavy, Nick i Amy, mi byli pěkně nesympatičtí, ale to, že konec nebyl úplně předvídatelný, to se mi líbilo. :))
***

DAVID HERBERT LAWRENCE: MILENEC LADY CHATTERLEYOVÉ
Tuhle knížku jsem si koupila už před pár lety v nějakém dobročinném bazaru za 10 korun a teď jsem se konečně dostala k jejímu přečtení. Román pochází z roku 1928 a ve Velké Británii byl jako pornografický zakázán až do roku 1960. Kniha měla ve své době opravdu skandální úspěch, ale v dnešní době plné Padesáti odstínů šedi už je to jen slabý odvar. :)) Najdete tu příběh vztahu mezi Lady Constance Chatterleyovou, jejíž manžel je v důsledku zranění z války ochrnutý od pasu dolů, a jejím hajným Oliverem Mellorsem. Kromě popisů milostných pletek je kniha i kritikou tehdejší společnosti a jejího uspořádání. A podle toho, co tu píšou, je to pořád stejné. :))
"...Kdyby jen tak člověk dokázal přesvědčit, že žít a utrácet není jedno a totéž! Ale marná snaha. Kdyby jen byli vychováni k životu místo k vydělávání a utrácení, vystačili by docela dobře s pětadvaceti šilinky..."
***
ROBERT T. KIYOSAKI: BOHATÝ TÁTA, CHUDÝ TÁTA
Můžete narazit na dva typy reakcí na tuto knížku, od těch nadšených lidí, kteří ji považují za svou bibli a těch naprosto odmítajících. Sama se řadím do té první skupiny, skoro bych řekla, že mi otevřela oči a namotivovala mě k tomu jen tak nesedět a nečekat na výplatu, ale snažit se taky trochu sama a začít budovat svá aktiva. Kiyosaki nedává přesný návod na to, jak zbohatnout, spíš na příbězích ze života ukazuje cestu, po které se ubírají bohatí. Snaží se o změnu ve vaší mysli, která má zapříčinit touhu po zbohatnutí. A to, že bohatý táta prý ve skutečnosti vůbec neexistoval, knížce nic na kráse neubírá. :)) Rozhodně doporučuji!
*****