56. BIENÁLE UMĚNÍ V BENÁTKÁCH 2015

22. 10. 2015


Do Benátek jezdíme už tradičně každý rok na Bienále. Střídá se to architektonické, které bylo vloni (mrkněte sem), s Bienále umění, které jsme navštívily letos. Hlavní část výstavy se odehrává v zahradách Giardini v hlavním pavilonu a přilehlých menších pavilonech jednotlivých států, ale také v Arsenale. 

Dneska to bude opravdu dlouhý článek, protože bych vám ráda ukázala instalace, které mě letos zaujaly nejvíce. A že jich bylo! :)) Asi si všimnete, že mám ráda minimalistické až puristické instalace, které i přes svou jednoduchost mohou být velmi působivé a vypovídající. Letošním téma je All the word´s futures neboli Všechny budoucnosti světa.

Nizozemský pavilon: Herman de Vries - To Be All Ways To Be
Holandský umělec Herman de Vries jako zahradník a přírodovědce sbírá předměty nalezené v přírodě a svou instalací nabízí pohled na jednotu a rozmanitost světa kolem nás prostřednictvím soch, maleb na papíře, fotografií i různých objektů. Výstava vyjadřuje myšlenku, že lidská existence má mnoho rozdílných cest, z nichž žádná není lepší nebo horší než ta druhá.



Maďarský pavilon: Szilárd Cseke - Sustainable Identities
Maďarský umělec Szilárd Cseke pro pavilon vytvořil instalaci z trubek zavěšených nad hlavami diváků. Tyto průsvitné kanály obsahují bílé kuličky, které se pohybují díky proudění vzduchu, setkávají a srážejí a tím napodobují lidské pohyby a konflikty.


Rakouský pavilon: Heimo Zobernig
V rakouském pavilonu musíte tak trochu hledat, co že se tu vlastně vystavuje. Heimo Zobernig reaguje na budovu postavenou v roce 1934 Josefem Hoffmannem a Robertem Kramreiterem, zakrývá její historizující prvky jako jsou klasické oblouky a černou podlahou překrývá různé výškové úrovně pavilonu. Je to snaha o zpochybnění hranice mezi vnitřkem a vnějškem, představuje uzavřené místo, kde člověk může zůstat a přemýšlet.


Severský pavilon: Camille Norment - Rapture
Severský pavilon se mi moc líbí sám o sobě. V roce 1962 jej navrhl norský architekt Sverre Fehn, ze dvou stran je zahlouben do terénu, z těch zbylých dvou se naopak maximálně otevírá do vnějšího prostoru a tak se tu krásně prolíná exteriér s interiérem. Pravidelný rytmus žeber střechy je přerušen v místech, kde střechou prochází stromy.
Camille Norment do prostoru pavilonu umístila tzv. site specific sochařskou a zvukovou instalaci. Rozbitá skleněná okna doplňuje sbor 12 hlasů, který se ozývá z reproduktorů v zadní části. Výstava odkazuje na skleněnou harmoniku fungující na principu skla a vody, kterou vynalezl Benjamin Franklin a později pro ni začali skládat i světoznámí skladatelé jako třeba Mozart. Následně byla ale zakázána protože prý měla moc vyvolávat stavy extáze a sexuální vzrušení u žen. A právě to je podstatou pavilonu, pokud měl tento nástroj moc léčit, může také zabíjet. Zvuk, ze své podstaty, prostupuje hranice, dokonce i ty neviditelné. Během historie panoval strach z účinků hudby na tělo a mysl, ze schopnosti vyvolat podobné stavy jako sex a drogy. Koneckonců hudba je na mnoha místech světa brána současně jako věc, kterou je nutno kontrolovat, ale zároveň také jako nástroj kontroly.


Český pavilon: Jiří David - Apotheosis
Jiří David v českém pavilonu vystavuje remake obrazu Apoteóza z dějin Slovanstva, tedy posledního z dvaceti pláten vlasteneckého cyklu Slovanská epopej Alfonse Muchy. V zadní části prázdného prostoru pavilonu je umístěn bílý panel za nímž se skrývá samotná Apoteóza. Černobílá pře-malba nýbrž stojí volně v prostoru kousek od panelu, čelem k zrcadlové ploše pokrývající celou zadní stranu této stěny. Vstoupí-li divák do úzké mezery mezi plátnem a příčkou, uvidí obraz dvakrát: jednou jako skutečný předmět, se zalomeným krkem a velmi neúplně, jednou jako odraz v zrcadle, jehož je sám součástí. Muchovo dílo je pozměněno a doplněno o nové prvky (jako třeba terorista, věnec z halucinogenních hub či žena v roušce), které sdělení obrazu aktualizují a snaží se poukazovat na pojmy jako jsou národ, identita, společnost, domov, stát či etnická příslušnost.



Francouzský pavilon: Rêvolutions - Céleste Boursier-Mougenot
Francii reprezentují tři pomalu pohybující se borovice uvnitř i před pavilonem. Jejich pohyb řídí měnící se tok mízy a jejich citlivost na přechod ze stínu do světla. Uvnitř jsou doplněny hudbou, kterou stromy vytváří svým pohybem.


Japonský pavilon: Chitaru Shiota - The Key In The Hand
Japonsko se na Bienále prezentuje jednoduchou do červena laděnou instalací. Několik lodí obklopuje síť z červených nitek, které vytváří prostorovou pavučinu a nesou nespočet klíčů. Tématem je paměť a vzpomínky, vnitřní instalaci doplňují videa ve spodní části pavilonu, kde japonské děti mluví o svých vzpomínkách na dobu před a po narození.



Hong Kong pavilon: Tsang Kin-Wah - The Infinite Nothing 
Pavilon Hong Kongu se nachází hned naproti vstupu do Arsenale a zahrnuje čtyři samostatné video projekce, které odrážejí nikdy nekončící cyklus sebedotazování a objevování. Instalace začíná ve středu vířící řeky a vede diváka prázdnými prostory pavilonu doplněnými jen projekcemi, aby se nakonec vrátila zase na začátek cesty.




Lucemburský pavilon: Filip Markiewicz - Paradiso Lussemburgo
Lucemburský pavilon je umístěn kousek od mostu Academia a evokuje Dantův ráj, ale i Lucembursko jako daňový ráj současnosti, kam směřovaly různé vlny imigrace od počátku dvacátého století. Instalace má podobu obrovského divadla, které zabírá šest pokojů pavilonu. Jednou je to muzeum, kreativní laboratoř nebo diskotéka, představuje vzorek různých národností a kultur, které tvoří jeho soudobou podobu.



Slovinský pavilon: JAŠA - Utter/ the violent necessity for the embodied presence of hope
Slovinská instalace umístěná v prostoru Arsenale na mě působila poněkud znepokojujícím dojmem a na rozdíl od ostatních byla "živá". Po pavilonu se neustále pohybují tři lidé provozující různé činnosti po celých 28 týdnů Bienále.



Tuvalu pavilon: Crossing The Tide
Tato instalace je krásná hlavně vizuálně, jak se z vodní hladiny odpařuje pára dovnitř vstupuje světlo, tím se snaží upozorňovat na křehkou rovnováhu mezi oceánem a souší. Tuvalu je totiž malé souostroví uprostřed Tichého oceánu, kde průměrná výška nad mořskou hladinou je 2 m. Tato skupina ostrovů tak bude jednou z prvních zemí, které budou zaplaveny v důsledku stoupání hladiny moří.



Bienále můžete navštívit až do 22. listopadu, takže pokud jsem vás nalákala, ještě to stihnete! :))
Mějte se krásně! Evi

//všechny fotky moje ©gathermoments

Mohlo by se vám také líbit:

4 komentářů

  1. Krásný! Letos už to nedám, ale snad příště. Zapisuju na seznam must to do :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tohle vypadá hodně dobře. To by mě lákalo mnohem víc než Designblok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bienále mě moc baví! To umělecké i to architektonické...a letos bylo obzvlášť vydařené! :))

      Vymazat

Moc děkuji za všechny komentáře a připomínky, všechny poctivě čtu :))
Psát mi můžete i na email sem (klik)