Články o benátském Bienále nepaří k těm nejčtenějším, ale já je mám ráda. Pěkně si připomenu, co se mi v tom kterém roce líbilo nejvíce a když si je zpětně prohlížím, načerpám i nějakou inspiraci. Letošní rok patří opět architektuře a bienále můžete navštívit už jen do 25. listopadu, takže pokud by vás článek zaujal, máte poslední šanci! :))

Po loňské pauze jsme letos s kamarádkou opět vyrazily na Bienále do Benátek. A i když jsem tam byla už posedmé, je strašně těžké Benátky nefotit. :)) Kdyby vás zajímaly minulé návštěvy Benátek, můžete mrknout na fotky z roku 2014, 2015 a 2016.

Jak už jste si mohli přečíst tady, vyrazily jsme letos opět na bienále do Benátek, a tak bych vám dneska ráda ukázala pavilony a instalace, které mě zaujaly nejvíce. Letos je opět po dvou letech bienále architektonické, vloni bylo věnováno umění. 

15. LA BIENNALE DI VENEZIA: ARCHITETTURA

Kurátorem letošního 15. mezinárodního architektonického bienále v Benátkách je Alejandro Aravena z chilského ateliéru Elemental, který si dal za cíl „prozkoumávat nové výzvy a prokazovat vitalitu architektury ve všech koutech světa.“ Bienále má podtitul Reporting from the Front - „Zprávy z bojiště“. Aravena vloni obdržel prestižní Pritzkerovu cenu, což je taková Nobelovka za architekturu. Oceněn byl hlavně za projekty veřejných budov a sociálního bydlení, při jejichž navrhování klade důraz na ekologickou udržitelnost, vliv staveb na formování společnosti a mezilidských vztahů a na technologické inovace.

Celé letošní bienále se neslo v duchu udržitelnosti a bojuje proti chudobě, ničení životního prostředí, sociální segregaci, klimatickým změnám, životním podmínkám lidí bez domova nebo těm, co žijí jen v provizorních příbytcích. Výstava se oproti těm předchozím snaží být spíš nízkonákladovou, Aravena vytvořil vstupní sály do Giardini ze zbytků nalámaných sádrokartonů a ten v Arsenale je zase ze zohýbaných kovových lišt. Moc se mi líbil úvodní příběh německé archeoložky Marie Reiche, která zkoumá geoglyfy na planině Nazca v Peru a teprve až vyleze na poslední příčky žebříku, dokáže takto z jiné perspektivy rozeznat jednotlivé tvary a obrazce. Právě takto - z jiné perspektivy se na architekturu snaží na bienále nahlížet i Aravena.

Zase Benátky! Letos už pošesté. Ani tentokrát jsme nevynechali letošní Bienále architektury, ale to vám ukážu až v příštím článku. Dneska jen pár fotek, v Benátkách je totiž pořád co fotit! A i když už jsem tu byla tolikrát, fotky mám pokaždé jiné. Ať už se liší počasím, denní dobou nebo světlem. Tentokrát jsem si s sebou vzala i můj nový širokoúhlý objektiv, tak jsou zase z malinko jiného pohledu (konečně jsem dostala zvonici z náměstí Sv. Marka na fotku celou!). :))

Kdyby vás zajímaly ty minulé návštěvy tak mrkněte na tu z roku 2014 sem a tu loňskou z 2015 zase sem. Oproti loňsku jsme si vybraly lepší hostel (Ostello Santa Fosca - tento), tak nás ani nepoštípaly štěnice. Zase nám ale skoro ujel autobus cestou zpátky. Jely jsme totiž zase autobusem RegioJet, který nás dovezl do Mestre a do Benátek jsme pokračovaly vlakem. Hodinu před odjezdem zpátky do Brna jsme se dostavily na nádraží, ale další vlak jel až za třičtvrtě hodiny s příjezdem minutu po našem plánovaném odjezdu do Brna. Byl to trochu šok, chvíli to vypadalo, že to nestihneme, ale doběhly jsme na zastávku autobusu, odkud zrovna jeden odjížděl do Mestre. Tak jsme si koupily jízdenku u řidiče (pěkně drahou - 3 eura za 10 minut jízdy), ale autobus jsme stihly, domů jsme dojely v pořádku, a tak máme aspoň další zážitek. No ano, mohly jsme se podívat na internet, jak to jezdí, ale nějak nás to nenapadlo, když jsme s tím až do teď neměly vůbec žádné problémy! :))

Do Benátek jezdíme už tradičně každý rok na Bienále. Střídá se to architektonické, které bylo vloni (mrkněte sem), s Bienále umění, které jsme navštívily letos. Hlavní část výstavy se odehrává v zahradách Giardini v hlavním pavilonu a přilehlých menších pavilonech jednotlivých států, ale také v Arsenale. 

Dneska to bude opravdu dlouhý článek, protože bych vám ráda ukázala instalace, které mě letos zaujaly nejvíce. A že jich bylo! :)) Asi si všimnete, že mám ráda minimalistické až puristické instalace, které i přes svou jednoduchost mohou být velmi působivé a vypovídající. Letošním téma je All the word´s futures neboli Všechny budoucnosti světa.

Letos jsme opět neodolaly a s kamarádkou vyrazily prodloužit si léto na Bienále umění do Benátek. To se kromě Giardini a Arsenale odehrává na celém ostrově a jak už jsem psala vloni, je to tak trochu bojovka najít jednotlivé výstavy ve spleti úzkých uliček. Protože jsem tu už párkrát byla, myslela jsem si, že už tu snad ani nebudu mít co fotit, ale pořád se dají se objevovat krásná místa daleko od davů turistů, kterých je v Benátkách snad pořád spousta. V některém z příštích článků vás vezmu na Bienále a i na výlet lodí na barevné Burano.




Tentokrát jsme vyrazily autobusem se Student Agency a z Mestre pokračovaly na nádraží Santa Lucia vlakem za 1,25 euro. Autobus staví přímo před budovou nádraží a nádraží v Benátkách je zase umístěno kousek od všech památek. A pokud byste sháněli tip na ubytování, my byly ubytované přímo na ostrově v tomto hostelu, není to žádný luxus, ale na Benátky za dobrou cenu (ještě si připočtěte 3 eura/noc místní daň). Nakonec se nám to šetření zas tolik nevyplatilo, přivezla jsem si s sebou strašně moc šíleně svědících štípanců nejspíš od štěnic z hostelu (ale naštěstí to vypadá, že domů jsem si nedovezla. :)
Protože restaurace jsou tu většinou pěkně drahé, kupovaly jsme si pizzu do krabice za 5-6 eur a snědly jsme ji pěkně na břehu kanálu.


Moje oblíbené místo je rybí a zeleninový trh kousek od Rialta. Hraje to tam všemi barvami, voní rybinou, všechno je tam tak krásné a čerstvé, že bych to tam vykoupila! :))

Český pavilon na letošním Bienále architektury v Benátkách se mi moc líbil! Velký podíl na tom mají určitě dětské prolézačky a kolotoče "globusy", na kterých jsme si jako malé děti na sídlištích hrávali a teď z nich pomalu mizí (protože podle EU jsou nebezpečné, no moc bezpečné opravdu nebyly :). Se svým jednoduchým designem natřené na bílo působí opravdu elegantně!

Autorem instalace je ateliér KOLMO.eu vedený Martinem Hejlem s tématem 2x100 milionů m²: Kolektivní sen (2x100mil.m²: The Collective Dream). Výstava díky jednotícímu tématu národních pavilonů Absorbing Modernity 1914-2014 poukazuje na standardizovaný československý stavební vývoj od Baťovských domků před různé typy paneláků zase zpět k sortimentu současných (většinou dost příšerných) katalogových rodinných domů. Uvnitř najdete schémata šesti československých sídlišť a mapu na platformě, kde se můžete posadit a prohlédnout si obsáhlý tištěný katalog. Škoda jen, že z něho víc není součástí výstavy - alespoň toto skvělé video, které autoři vytvořili k výstavě:



Pokud vás to zaujalo, koukněte na fundovanější články tady a tady. Mějte se krásně! Evi

//všechny fotky moje ©gathermoments

14. LA BIENNALE DI VENEZIA: ARCHITETTURA

V Benátkách bylo krásně, ze začátku sice trochu mlhavo, potom zase deštivo, ale i sluníčko se ukázalo. Cestu nám trochu zkazily jiné okolnosti a nad sobectvím a malostí některých našich českých (a slovenských) spoluobčanů mi pořád zůstává rozum stát a asi to nikdy nepochopím...

Ale teď už radši z jiného soudku. Jak jsme cestovaly si můžete přečíst tady a malou reportáž z architektonického Bienále, které bylo naším hlavním cílem, si budete moci přečíst v dalším článku. Takže dneska hlavně fotky, protože v Benátkách je pořád co fotit. I když jste tam už počtvrté! A i když jsou oprýskané a občas trochu podivně zavání. Skvělé jsou také doprovodné výstavy Bienále roztroušené různě po městě, takže jejich hledání vás zavede do nových uliček a výstup po strmých schodech se vám odmění netradičními výhledy.

A brzký příjezd, ten má velkou výhodu v téměř prázdných ulicích a vylidněném náměstí Svatého Marka, které přes den bývá narvané k prasknutí a ráno je tam jen pár těch, co už nemohli dospat. :))

Mějte se krásně! Evi

//všechny fotky moje ©gathermoments 

Chystáme se na Bienále do Benátek. Letos je opět architektonické, tentokrát pod taktovkou Rema Koolhase, tak jsem zvědavá! :)) Letos tam pojedu už počtvrté (jednou jsem byla se školou a dvakrát s kamarádkou), pomalu se z toho stává taková hezká tradice. Bienále se koná každý rok od června do listopadu (po roce se střídá umění s architekturou). A jaké je to letošní vám poreferuji někdy ke konci září. Ovšem do Benátek se můžete vypravit na víkend i jen tak, spletité uličky protkané kanály jsou opravdu okouzlující. A na podzim si tak krásně prodloužíte léto (bývá tam totiž o pár stupňů víc než u nás).

MOJE PROVĚŘENÉ TIPY JAK TAM DOJET

Na rychlý výlet z Brna nejlevněji a nejpohodlněji vychází autobus společnosti Tourbus, zpáteční jízdenka koupená měsíc předem vychází na 1550 Kč (normální cena je 2190Kč, se slevou na ISIC jízdenku pořídíte za 1971Kč). Obrovskou výhodou Tourbusu je autobus, který vás doveze přímo na ostrov a dál se už můžete pohybovat pěšky. Odpadají tak drahé přesuny z pevninského Mestre do Benátek (tam zastavují Eurolines nebo Student Agency). Autobus z Brna odjíždí v pátek v 18:15 a v Benátkách jste druhý den chvilku před pátou hodinou ranní. Zpátky pojedeme hned v neděli v 22:30, máme tak dva celé dny na Benátky a strávíme tu jednu noc. Pobyt si můžete prodloužit a jet na tři noci, ale to už je pro nás moc dlouhé. Autobusy Tourbusu do Benátek jezdí i z Prahy, Ostravy, Frýdku-Místku a Olomouce!


KDE SE UBYTOVAT
Mějte se krásně! Evi


//všechny fotky moje z loňských let ©gathermoments