Vloni o Vánocích jsem vám slibovala recept na naše osvědčené medové perníčky. Nakonec jsem na něj ale nějak zapomněla, tak ho tu pro vás mám až teď. My se letos do pečení ještě nepustili, ale už by to chtělo, vloni nám totiž jen perníčky zabraly celý víkend.

Recept máme z kuchařky od paní Marie Janků-Sandtnerové neboli ze "Sandtnerky". Podle ní se u nás vaří dodnes, vaří podle ní moje babička a vařila i babička mojí babičky. Je to taková klasická česká kuchařka. Paní Sandtnerová byla propagátorka zdravé výživy, takže tu najdete i třeba dietu při nadváze, ale mám pocit, že kdybych snědla všechno zde doporučované, asi moc nezhubnu. :)) Tak zpátky k perníčkům!

O víkendu jsme s kamarádkami a našimi manžely, kteří se kupodivu taky zapojili a prý je to i bavilo, vyráběli kokedamy. Na internetu jsme nastudovali návody a videa, nakoupili a shromáždili materiál a vrhli se na to. Moc fajn je tento návod na blogu Zahrady na niti, tady najdete i video, ale inspirovali jsme se i zde. Pracovní plochu jsme si rozložili na zemi, abychom měli víc místa, ale doporučuju pracovat spíš na stole, nebylo to totiž vůbec pohodlné a za chvilku už jsme nevěděli, jak si sednout. :))

V rámci svého minimalismu se snažím nekupovat si žádné zbytečnosti. Zatím to jde celkem snadno, hlavně když vím, jak rychle se nám naše mini garsonka zaplnila a že už to opravdu nemáme kam dávat. V tomhle je to možná snažší, než kdybychom měli veliký byt, ale stejně musím pořád bojovat se svou touhou vlastnit. Nevím, jestli to máte taky tak, ale když někde na internetu, blogu nebo třeba na Instagramu vidím nějakou krásnou věc, najednou ji začnu chtít. I když vím, že ji nemám kam dát nebo bych ji třeba používala jen chvilku. Ale mohla bych si ji na blog vyfotit a napsat o ní článek, že jo...Je to prostě těžké, ale snažím se odolávat. To zahrnuje i knížky, které jednou přečtu a pak už mi jen leží v knihovně. Ale samozřejmě pár mých oblíbených titulů, ke kterým se vracím, tam mám. :)) A tak jsem byla nadšená, když jsem se konečně prokousala dlouhou řadou rezervací na Hygge v knihovně. Asi budu jedna z posledních, kdo tuhle knížku ještě nečetl, ale kdo si počká...

S příchodem listopadu mě to nějak popadlo a začala jsem koukat po vánočních dárcích. Původně jsem chtěla napsat článek s tipy na dárky, třeba jako byl ten loňský, ve kterém jsem vám ukázala samé české a slovenské tvůrce (mrkněte na něj sem, parádní věci dělají pořád). Nakonec jsem se při vybírání nějak zasnila a je z toho článek s tipy na dárky, jaké by se mi líbilo dostat. Ale tak třeba vás  taky inspiruje. :))

O víkendu jsme vyrazili na svatbu kamarádů do Beskyd. Polovina dvojice je z Brna, ta druhá zase z Ostravy a když to tu viděli, prý měli jasno hned, že jinde svatbu nechtějí. Obřad proběhl venku u zvoničky Na Hořečkách neboli také Strážkyně Beskyd a počasí vyšlo opravdu nádherné. Do toho podzimně zbarvené listí a krásné výhledy. No byla to velká paráda.

Svatební veselí pokračovalo v hotelu Rekovice, který od zvoničky kousíček. Dost mě překvapilo, že rekonstrukci objektu i okolí zafinancovala i provozuje obec Trojanovice, která objekt odkoupila a zrekonstruovala za účelem provozování obecního hostince a kulturního stánku obce. Místní obyvatelé proti tomuto projektu prý hodně brojili, že se jim nelíbilo, že obec vynakládá na něco takového prostředky. Mě to naopak připadá hrozně fajn, hlavně proto, že si vybrali kvalitního architekta Kamila Mrvu a celý tým, který teď Rekovice provozuje, z místa dokázal vytvořit úžasný turistický magnet. Když jsme tam byli my, bylo všude tolik lidí a plno tak, že na oběd jsme museli někam jinam, ani na zahrádce bez obsluhy nebylo místo.

Naše svatební cesta aneb výlet po řeckých Kykladech. Byli jsme tam 14 dní, ale uteklo to jako voda! Dneska vám ukážu jen pár (no spíš hodně :D) fotek, které už jste mohli vidět na Instagramu a příště už podrobnější deníček našeho pobytu pěkně ostrov po ostrově. :)) Pokud byste byli nedočkaví, můžete mrknout na články o Santorini z naší minulé návštěvy před třemi lety, najdete je všechny pohromadě tady.

Byla to paráda, poloprázdné pláže, antické památky v Athénách, spousta turistů na Santorini, skoro žádní turisté na Naxosu a Parosu, neskutečné ceny všeho na Mykonosu, ledové moře, ale spousta sluníčka (a občas i mraky), jedno rychlé odpoledne v Miláně a hlavně veliká pohoda.

Většinu ubytování jsme měli zarezervovanou přes Booking.com, jedno přes Hotels.com. Můj (teď už) manžel (pořád mi to připadá hrozně zvláštní :D) objevil na netu doporučující program se slevou na ubytování. Doporučitel dostane 15 dolarů, ten kdo si ubytování objedná, tomu taky server následně vrátí 15 dolarů. Tak pokud byste toho chtěli taky využít, rezervujete si ubytování na Bookingu přes tento odkaz.

Možná si říkáte, že když jsem ta architektka, proč se tu taky něco architektonického ještě neobjevilo? Přece jen, je to práce a blog mám spíš jako koníček a odreagování, tak přece nebudu psát zase o práci. :)) Ale konečně se vám můžu pochlubit s něčím vlastním a hlavně něčím, co mám nafoceno. Takže vlastně jednou z mých prvních realizací. Je to rekonstrukce koupelny, WC a kuchyně na chalupě u mých prarodičů.

Na fotkách si můžete porovnat stav před (děláno svépomocí zhruba před 40 lety, tomu to také odpovídá) a stav po. Nevyhovující byla hlavně vana v koupelně, kterou jsme vyměnili za bezbariérový sprchový kout se sedátkem a obklady za jednoduché bílé a šedé s šedými spárami. Prostě nadčasové, co se jen tak neokoukají. Doplňky se dá koupelna krásně proměňovat. Pračka zůstala původní, jen jsem přidala jsem nové doplňky a prádelní koš (vyrobený z odkládacího stolku doplněného panty a plynovou vzpěrou). Tak snad bude vše dobře sloužit!