Články o benátském Bienále nepaří k těm nejčtenějším, ale já je mám ráda. Pěkně si připomenu, co se mi v tom kterém roce líbilo nejvíce a když si je zpětně prohlížím, načerpám i nějakou inspiraci. Letošní rok patří opět architektuře a bienále můžete navštívit už jen do 25. listopadu, takže pokud by vás článek zaujal, máte poslední šanci! :))

Po loňské pauze jsme letos s kamarádkou opět vyrazily na Bienále do Benátek. A i když jsem tam byla už posedmé, je strašně těžké Benátky nefotit. :)) Kdyby vás zajímaly minulé návštěvy Benátek, můžete mrknout na fotky z roku 2014, 2015 a 2016.

Jak už jste si mohli přečíst tady, vyrazily jsme letos opět na bienále do Benátek, a tak bych vám dneska ráda ukázala pavilony a instalace, které mě zaujaly nejvíce. Letos je opět po dvou letech bienále architektonické, vloni bylo věnováno umění. 

15. LA BIENNALE DI VENEZIA: ARCHITETTURA

Kurátorem letošního 15. mezinárodního architektonického bienále v Benátkách je Alejandro Aravena z chilského ateliéru Elemental, který si dal za cíl „prozkoumávat nové výzvy a prokazovat vitalitu architektury ve všech koutech světa.“ Bienále má podtitul Reporting from the Front - „Zprávy z bojiště“. Aravena vloni obdržel prestižní Pritzkerovu cenu, což je taková Nobelovka za architekturu. Oceněn byl hlavně za projekty veřejných budov a sociálního bydlení, při jejichž navrhování klade důraz na ekologickou udržitelnost, vliv staveb na formování společnosti a mezilidských vztahů a na technologické inovace.

Celé letošní bienále se neslo v duchu udržitelnosti a bojuje proti chudobě, ničení životního prostředí, sociální segregaci, klimatickým změnám, životním podmínkám lidí bez domova nebo těm, co žijí jen v provizorních příbytcích. Výstava se oproti těm předchozím snaží být spíš nízkonákladovou, Aravena vytvořil vstupní sály do Giardini ze zbytků nalámaných sádrokartonů a ten v Arsenale je zase ze zohýbaných kovových lišt. Moc se mi líbil úvodní příběh německé archeoložky Marie Reiche, která zkoumá geoglyfy na planině Nazca v Peru a teprve až vyleze na poslední příčky žebříku, dokáže takto z jiné perspektivy rozeznat jednotlivé tvary a obrazce. Právě takto - z jiné perspektivy se na architekturu snaží na bienále nahlížet i Aravena.

Do Benátek jezdíme už tradičně každý rok na Bienále. Střídá se to architektonické, které bylo vloni (mrkněte sem), s Bienále umění, které jsme navštívily letos. Hlavní část výstavy se odehrává v zahradách Giardini v hlavním pavilonu a přilehlých menších pavilonech jednotlivých států, ale také v Arsenale. 

Dneska to bude opravdu dlouhý článek, protože bych vám ráda ukázala instalace, které mě letos zaujaly nejvíce. A že jich bylo! :)) Asi si všimnete, že mám ráda minimalistické až puristické instalace, které i přes svou jednoduchost mohou být velmi působivé a vypovídající. Letošním téma je All the word´s futures neboli Všechny budoucnosti světa.

Letos jsme opět neodolaly a s kamarádkou vyrazily prodloužit si léto na Bienále umění do Benátek. To se kromě Giardini a Arsenale odehrává na celém ostrově a jak už jsem psala vloni, je to tak trochu bojovka najít jednotlivé výstavy ve spleti úzkých uliček. Protože jsem tu už párkrát byla, myslela jsem si, že už tu snad ani nebudu mít co fotit, ale pořád se dají se objevovat krásná místa daleko od davů turistů, kterých je v Benátkách snad pořád spousta. V některém z příštích článků vás vezmu na Bienále a i na výlet lodí na barevné Burano.




Tentokrát jsme vyrazily autobusem se Student Agency a z Mestre pokračovaly na nádraží Santa Lucia vlakem za 1,25 euro. Autobus staví přímo před budovou nádraží a nádraží v Benátkách je zase umístěno kousek od všech památek. A pokud byste sháněli tip na ubytování, my byly ubytované přímo na ostrově v tomto hostelu, není to žádný luxus, ale na Benátky za dobrou cenu (ještě si připočtěte 3 eura/noc místní daň). Nakonec se nám to šetření zas tolik nevyplatilo, přivezla jsem si s sebou strašně moc šíleně svědících štípanců nejspíš od štěnic z hostelu (ale naštěstí to vypadá, že domů jsem si nedovezla. :)
Protože restaurace jsou tu většinou pěkně drahé, kupovaly jsme si pizzu do krabice za 5-6 eur a snědly jsme ji pěkně na břehu kanálu.


Moje oblíbené místo je rybí a zeleninový trh kousek od Rialta. Hraje to tam všemi barvami, voní rybinou, všechno je tam tak krásné a čerstvé, že bych to tam vykoupila! :))

Český pavilon na letošním Bienále architektury v Benátkách se mi moc líbil! Velký podíl na tom mají určitě dětské prolézačky a kolotoče "globusy", na kterých jsme si jako malé děti na sídlištích hrávali a teď z nich pomalu mizí (protože podle EU jsou nebezpečné, no moc bezpečné opravdu nebyly :). Se svým jednoduchým designem natřené na bílo působí opravdu elegantně!

Autorem instalace je ateliér KOLMO.eu vedený Martinem Hejlem s tématem 2x100 milionů m²: Kolektivní sen (2x100mil.m²: The Collective Dream). Výstava díky jednotícímu tématu národních pavilonů Absorbing Modernity 1914-2014 poukazuje na standardizovaný československý stavební vývoj od Baťovských domků před různé typy paneláků zase zpět k sortimentu současných (většinou dost příšerných) katalogových rodinných domů. Uvnitř najdete schémata šesti československých sídlišť a mapu na platformě, kde se můžete posadit a prohlédnout si obsáhlý tištěný katalog. Škoda jen, že z něho víc není součástí výstavy - alespoň toto skvělé video, které autoři vytvořili k výstavě:



Pokud vás to zaujalo, koukněte na fundovanější články tady a tady. Mějte se krásně! Evi

//všechny fotky moje ©gathermoments

14. LA BIENNALE DI VENEZIA: ARCHITETTURA