Letos jsem úplně poprvé vyrazila do pražských Holešovic na Designblok 2015 a musím říct, že i když jsem původně čekala, že bude rozsahem větší, byla jsem nakonec moc mile překvapena! Objevila jsem tu spoustu krásných věcí, které byly navíc moc hezky prezentované.
Nejvíce mi líbilo Openstudio, které je přehlídkou samotných designerů. Prezentace tu byly dotaženy do posledního detailu. Moc pěkné a nápadité byly třeba stánky čokolády s emocí Rozbíjím se, sklo značky DECHEM, porcelánové nádobí a doplňky Moniky Kořínkové a Barbory Šimkové, stánek Papelote nebo instalace Sequence Markéty Držmíškové a Petra Háka. Zaujaly mě také šperky Blueberries a MOOYYY.
Do Benátek jezdíme už tradičně každý rok na Bienále. Střídá se to architektonické, které bylo vloni (mrkněte sem), s Bienále umění, které jsme navštívily letos. Hlavní část výstavy se odehrává v zahradách Giardini v hlavním pavilonu a přilehlých menších pavilonech jednotlivých států, ale také v Arsenale.
Dneska to bude opravdu dlouhý článek, protože bych vám ráda ukázala instalace, které mě letos zaujaly nejvíce. A že jich bylo! :)) Asi si všimnete, že mám ráda minimalistické až puristické instalace, které i přes svou jednoduchost mohou být velmi působivé a vypovídající. Letošním téma je All the word´s futures neboli Všechny budoucnosti světa.
Dneska bych Vás ráda pozvala na další krásnou výstavu do brněnského Domu umění. Tentokrát se jedná o site specific instalaci, která byla vytvořena Martinem Daškem speciálně pro Procházkovu síň Domu umění. Minimalistická instalace z pruhů bílých látek vychází z prostoru síně a je opravdu hodně působivá a moc se mi líbí.
V galerii v současné době najdete ještě instalaci Aleše Čermáka a výstavu s názvem Tektonika paměti, což je takový výběr od mladých českých a slovenských umělců se společným tématem osobních vzpomínek. Na víc fotek z ní koukněte sem k Báře.
Všechny výstavy můžete navštívit až do 17. května 2015, více informací najdete na webu Domu umění tu. A každou středu tu mají jednotné vstupné jen za 20 Kč! :)
Užívejte si jarní dny a mějte se krásně! Evi
//foto moje © gathermoments
Dnes mám pro vás zase jednu pozvánku na výstavu. Tentokrát mě moc zaujalo Hledání světla od Libora Teplého. Krásné černobílé fotografie zachycují opuštěné místnosti věznice s pronikajícím světlem, které tak působí téměř mysticky. Neobvyklá a moc povedená je i samotná instalace v hrubých prkenných rámech bez pasparty a zadní desky.
Ze samotné výstavy bohužel nemám žádnou fotku, foťák jsem zapomněla doma, tak na fotkách najdete letáček k výstavě. Ten se mi moc líbí, má trochu jiný vizuální styl než ty předchozí, je malinko jednodušší a víc pracuje s typografií.
Na výstavu se můžete zajít podívat do brněnského Domu umění až do 5. dubna 2015, více info na webu tu.
Krásný den! Evi
//foto moje ©gathermoments
Petr Dub je (post)konceptuální umělec, "nemaluje", na tradiční závěsný obraz aplikuje různé strategie a tím zkoumá médium závěsného obrazu. Instalace i celá výstava se mi zdá hodně povedená, nakouknout můžete sami v v brněnské Fait Gallery MEM od 24.1.-19.3.2015, víc info najdete tu.
Krásný zbytek víkendu i celý nadcházející týden! Evi
//foto moje ©gathermoments
Dnes bych vás ráda pozvala na další brněnskou výstavu. Až do 15. ledna můžete v galerii Fait MEM navštívit výstavu obrazů Lenky Vítkové s názvem Odpovědi těla na otázky květin. Instalace je plná obrazů květin intenzivních barev, které se střídají s figurálními malbami. Více o výstavě si můžete přečíst tady.
V hlavním výstavním prostoru Fait galerie je instalována už druhá rozsáhlá výstava ze soukromé sbírky Jiřího Valocha, která také stojí za pozornost. Tak nakoukněte!
Užijte si zbytek víkendu a mějte se krásně! Evi
//foto moje © gathermoments
Český pavilon na letošním Bienále architektury v Benátkách se mi moc líbil! Velký podíl na tom mají určitě dětské prolézačky a kolotoče "globusy", na kterých jsme si jako malé děti na sídlištích hrávali a teď z nich pomalu mizí (protože podle EU jsou nebezpečné, no moc bezpečné opravdu nebyly :). Se svým jednoduchým designem natřené na bílo působí opravdu elegantně!
Autorem instalace je ateliér KOLMO.eu vedený Martinem Hejlem s tématem 2x100 milionů m²: Kolektivní sen (2x100mil.m²: The Collective Dream). Výstava díky jednotícímu tématu národních pavilonů Absorbing Modernity 1914-2014 poukazuje na standardizovaný československý stavební vývoj od Baťovských domků před různé typy paneláků zase zpět k sortimentu současných (většinou dost příšerných) katalogových rodinných domů. Uvnitř najdete schémata šesti československých sídlišť a mapu na platformě, kde se můžete posadit a prohlédnout si obsáhlý tištěný katalog. Škoda jen, že z něho víc není součástí výstavy - alespoň toto skvělé video, které autoři vytvořili k výstavě:
Pokud vás to zaujalo, koukněte na fundovanější články tady a tady. Mějte se krásně! Evi
//všechny fotky moje ©gathermoments
Pokud vás to zaujalo, koukněte na fundovanější články tady a tady. Mějte se krásně! Evi
//všechny fotky moje ©gathermoments
Kurátorem letošního 14. mezinárodního architektonického bienále v Benátkách je Rem Koolhaas. Koolhaas je vůdčím architektem úspěšné nizozemské kanceláře OMA a získal Pritzkerovu cenu (takovou architektonickou Nobelkovku) v roce 2000. Bienále připravoval celé dva roky a kromě dvou hlavních expozic můžete navštívit i 66 pavilonů jednotlivých států, které sjednocuje hlavní téma: Absorbing modernity 1914-2014. Národní pavilony se tak zaměřují na proměny architektury v jednotlivých státech během posledních sta let. Některé výstavy jsou tak pouhým výčtem fotografií postavených staveb doplněných o letopočty, což je opravdu škoda. Takovéto téma se dá pojmout i zajímavěji jako třeba v případě pavilonu Belgie, Rakouska, Litvy nebo Kypru.
 |
| Pavilon Belgie. |
 |
| Pavilon Rakouska s modely parlamentů jednotlivých zemí. |
 |
| Izrael. |
 |
| Litva. |
V pondělí měly vernisáž hned dvě výstavy v Domě umění v Brně. První z nich, menší a komornější, je výstava polského sochaře a autora instalací a filmů Olafa Brzeski a názvem Denně se rozpolcuji. Nejvíc mě zaujala jeho socha Pád člověka, kterého nemám rád. Na první pohled z dálky vypadá jako kresba složená z jednotlivých linií, ve skutečnosti je to trojrozměrná socha z ocelových prutů.
Po dlouhé letní pauze zase jeden tip na výstavu. Tentokrát s názvem Hluchý místa od Kamily Zemkové v Brně v galerii Fait Preview, kde ji můžete navštívit až do 10. října 2014. V malinkaté galerii na Dominikánském náměstí najdete obrazy, které zachycují prostředí, ve kterém autorka nejen bydlí, ale i tvoří. Obrazy s různými formáty a nepříliš výrazných barev tvoří sladěný ucelený soubor, který na mě působil moc příjemně. Protože nejsem žádný profesionální umělecký kritik, na výstavy chodím moc ráda a hodnotím je jen podle toho, jestli se mi líbí nebo nelíbí, tak něco od povolanějších si můžete přečíst na webu galerie tady.
Zajdete se podívat?
Mějte se krásně! Evi
//foto moje ©gathermoments
Minulou sobotu jsme se vydali na výlet do Mikulova. Původně byl v plánu Adršpach, ale v kempu bylo plno a předpověď počasí taky nebyla úplně příznivá, tak jsme zůstali na jihu Moravy. Z Brna do Mikulova o víkendu jezdí speciální přímý vlak, jindy to jde jen se třemi přestupy nebo autobusem. Počasí nám nakonec přálo, i přes drobné mrholení po příjezdu se během dne udělalo krásně slunečno a déšť nás zasáhl až při zpáteční cestě na vlak.
Začali jsme prvním burčákem tohoto roku na náměstí a pokračovali výstupem na Svatý kopeček. Zvenku jsme si prohlédli zámek, kde byla jedna svatba za druhou, zámeckou zahradu a vydali jsme se na oběd na palačinku do Kafe Pala (pěkný článek tu). Kavárna je přímo na náměstí, ale zastrčená v moc příjemném stinném dvoře. Dělají tu klasické sladké francouzské palačinky, ale i slané francouzské galettes z pohankové mouky. Mimochodem v Mikulově se v poslední době vyrojila spousta pěkných podniků, kromě zmíněné palačinkárny a kavárny Kafe Pala, bistro Sojka&spol. a nebo třeba kavárna, trafika a galerie Büro. Takže pokud se sem vydáte na výlet, určitě se tu dobře najíte.
Posilněni obědem jsme si vyšlápli ještě na Kozí hrádek, odkud je na Mikulov zase trochu jiný (a možná i zajímavější pohled než ze Svatého kopečka) a cestou jsme se zastavili v galerii Závodný. Budova galerie získala Grand prix obce architektů v roce 2012. A stavba je to opravdu krásná, celá obložená vápencem, který se tu nachází na všech okolních vrších (jen tento je dovezený až z Chorvatska). Všechny detaily jsou opravdu precizní a prostor je to moc příjemný, čistý a světlý. V přízemí najdete kavárnu s venkovním posezením na malém náměstíčku. Do 21. září tu probíhá výstava Adrieny Šimotové a Magdaleny Abakanowicz s názvem Křehkost a síla bytí, takže pokud budete mít cestu okolo, určitě se stavte!
Mějte se krásně! Evi
//foto moje ©gathermoments
Na výstavu obrazů Denisy Nikitinové s názvem Nebylo by od věci se můžete podívat až do 2. května 2014 ve Fait Gallery Preview na Dominikánském náměstí v Brně. Více o výstavě i autorce si můžete přečíst (a hlavně od fundovanějšího autora :) zde.
/foto moje
Můj velmi oblíbený současný malíř Pavel Hayek. Mám ráda jeho obrazy plné struktur složených z přírodnin, kde musíte chvilku pátrat, než přijdete na to, co vlastně na obrazu je. A přesto jednotlivé prvky nejsou totožné (tak jako nejsou ani v přírodě), i když se jedná o tentýž druh, jsou na plátně jsou desítky a stovky přesně obkreslených kusů. Líbí se mi i jejich černobílost, konkrétní přírodniny se tak na plátně stávají téměř abstraktními. Úplně jeden takový obraz vidím nad sedačkou ve svém novém obývacím pokoji. :)
Moc mě zaujal také jeho nový koncept partitur, jehož výstava proběhla na konci roku v Moravském zemském muzeu v budově Památníku Leoše Janáčka v Brně.
Umělcovy stránky najdete tady a o jeho výstavě v brněnské galerii Ars jste si mohli přečíst u mě tady.
/obraz: Kanadské borůvky, 2001, akryl, plátno, 170 x 170 cm - Pavel Hayek, zdroj.
Čistě dámská záležitost. 90. léta a výběr z tvorby českých umělkyň najdete do 18. května v Moravské galerii v Brně (budova Uměleckoprůmyslového muzeua). Od klasické fotografie přes videoprojekce až po konceptuální umění.Najdete tu tvorbu Mileny Dopitové, Veroniky Bromové, Markéty Othové, Kateřiny Vincourové, Lenky Klodové nebo Aleny Kotzmannové.
A pokud neholdujete umění, doporučuji budovu Uměleckoprůmyslového muzea navštívit už kvůli její architektuře. Původní neorenesanční stavba z konce 19. století s malovanými stropy byla v roce 2001 nenásilně a vkusně doplněna moderními zásahy Ivana Kolečka, společně s architekty Zdeňkou Vydrovou a Viktorem Rudišem. Je to tam krásné! :)
Oficiální informace o výstavě najdete zde.
více fotek po rozkliknutí: :)
Výstava Jiřího Kovandy s názvem Ještě jsem tu nebyl a se zdí posypanou vařenými špagetami. Asi mě nikdy nepřestane fascinovat, co vše je v dnešní době umění. Jiří Kovanda je známý hlavně díky svým performance, což je druh umění, které mě příliš neoslovuje. I tak to byl zajímavý zážitek.
Oficiální informace o výstavě najdete na webu Domu umění Brno tady.
foto moje
