Protože jsme v Bergenu byli týden, stihli jsme výletů opravdu hodně! Po výletu na Floyen a do blízkého Åsane vás dneska vezmu na horu Ulriken, která je takovou dominantou celého Bergenu. Naplánovali jsme si to moc hezky, z ubytování se vydali pěšky ke spodní stanici lanovky, odkud jsme chtěli vyjet nahoru místní historickou lanovkou a pak si dát takovou menší hřebenovou túru až na Floyen (v mapce je to trasa č.10) a odtud zase zpátky na ubytování.

Nakonec to ale dopadlo trochu jinak, protože při příchodu k lanovce nás čekala tahle cedule:

Dneska mám pro vás recept (a taky pro sebe, kdybych ho náhodou někdy někde ztratila) na tu nejlepší mramorovou bábovku podle mojí prababičky. Co budete potřebovat?

Pokud nevíte, co to seborea (neboli seboroická dermatitida) je, tak buďte rádi a asi ani nečtěte dál. :)) Já ji mám ve vlasech a v obočí, odlupují se mi velké kusy kůže a tvoří mokvající strupy...no žádná krása. Vyzkoušela jsem velké množství různých šamponů, zázračných vodiček, masek, no poo metodu...ale většinu bez úspěchu nebo jen s krátkodobým účinkem. Momentálně se mi daří držet seboreu tak nějak na uzdě, tak třeba se tento článek bude hodit někomu s podobnými problémy.

Základem je samozřejmě životospráva, seboreu způsobují kvasinky, je to vlastně taková plíseň. A když jste zaplísnění, znamená to většinou překyselený organismus. Kyselost organismu zvyšuje cukr, bílá mouka, maso, mléčné výrobky, alkohol, instantní potraviny, džusy nebo káva, takže prvním krokem je vynechání nebo redukce těchto potravin z jídelníčku. Čtení o překyselení je na internetu velká spousta, já se chystám na knihu Pryč s kyselostí od Kurta Tepperweina, nečetli jste?

Protože o Kubě jsem už napsala snad všechno, co se dalo, budu pokračovat svými zážitky z letního výletu do Norska. Během našeho týdenního pobytu v Bergenu jsme na Floyenu byli celkem třikrát. Je odtud opravdu nádherný výhled na celé město i přilehlý fjord. Nahoru se dá dostat buď lanovkou nebo pěšky, což jsme oboje vyzkoušeli. Místní si sem chodí zaběhat, což by asi byla moje smrt, protože jsem měla co dělat jen nahoru vylézt. :))

Když na mě v mém oblíbeném kelímku Sudocremu začalo pomrkávat dno, říkala jsem si, jestli si koupit kelímek nový nebo si tu svoji oblíbenou zinkovou mast zkusit vyrobit. Sudocrem mi totiž, dalo by se říct skoro zázračně, pomáhá na pupínky, i na ty podkožní. Krásně je zmenší a vysuší a za pár dní po nich není ani památky. Není to tak, že by pupínek přes noc zmizel, ale hojí se mnohem rychleji než když ho nenamažu. Podle ohlasů v diskuzích ale někomu naopak nepomáhá vůbec, je to opravdu individuální. Kromě toho je původně určen jako mazání na dětské zadečky proti opruzeninám, ekzému, na drobné oděrky a popáleniny. Je to takový všelék a na spoustě beauty blogů určitě narazíte na samé pochvalné recenze.

Abychom pořád neleželi na pláži, půjčili jsme si na Kubě taky na den a půl auto. Kromě neznámých čínských značek měli v půjčovně ještě Peugeota, tak jsme sáhli raději po něm. Řízení na Kubě je zajímavé samo o sobě, na šestipruhové dálnici potkáte auto jednou za pět minut (tedy pokud nejste v blízkém okolí Havany a Varadera), častěji ale spíš koňský povoz nebo velké díry. Ukazatele tu téměř nemají, mapy nejsou úplně nejpodrobnější a když jsme jeli podle navigace, navedla nás jednou na most, který už byl dávno stržený, nebo taky na polní cestu, odkud jsme se radši vrátili zpátky. Ale myslím, že bez navigace bychom asi nedojeli nikam. :)) A kdekoliv jsme zastavili, byli jsme my jako turisté s relativně novým autem, největší atrakcí pro místní.

Cílem naší cesty bylo město Trinidad na jižním pobřeží, které je od Varadera vzdálené zhruba 300 kilometrů. Na celkem únavné cestě jsme tak strávili opravdu celý den s krátkou pauzou v Cienfuegos a zhruba hodinu a půl trvající prohlídkou Trinidadu.