Články o benátském Bienále nepaří k těm nejčtenějším, ale já je mám ráda. Pěkně si připomenu, co se mi v tom kterém roce líbilo nejvíce a když si je zpětně prohlížím, načerpám i nějakou inspiraci. Letošní rok patří opět architektuře a bienále můžete navštívit už jen do 25. listopadu, takže pokud by vás článek zaujal, máte poslední šanci! :))

Po loňské pauze jsme letos s kamarádkou opět vyrazily na Bienále do Benátek. A i když jsem tam byla už posedmé, je strašně těžké Benátky nefotit. :)) Kdyby vás zajímaly minulé návštěvy Benátek, můžete mrknout na fotky z roku 2014, 2015 a 2016.

Jak už jste si mohli přečíst tady, vyrazily jsme letos opět na bienále do Benátek, a tak bych vám dneska ráda ukázala pavilony a instalace, které mě zaujaly nejvíce. Letos je opět po dvou letech bienále architektonické, vloni bylo věnováno umění. 

15. LA BIENNALE DI VENEZIA: ARCHITETTURA

Kurátorem letošního 15. mezinárodního architektonického bienále v Benátkách je Alejandro Aravena z chilského ateliéru Elemental, který si dal za cíl „prozkoumávat nové výzvy a prokazovat vitalitu architektury ve všech koutech světa.“ Bienále má podtitul Reporting from the Front - „Zprávy z bojiště“. Aravena vloni obdržel prestižní Pritzkerovu cenu, což je taková Nobelovka za architekturu. Oceněn byl hlavně za projekty veřejných budov a sociálního bydlení, při jejichž navrhování klade důraz na ekologickou udržitelnost, vliv staveb na formování společnosti a mezilidských vztahů a na technologické inovace.

Celé letošní bienále se neslo v duchu udržitelnosti a bojuje proti chudobě, ničení životního prostředí, sociální segregaci, klimatickým změnám, životním podmínkám lidí bez domova nebo těm, co žijí jen v provizorních příbytcích. Výstava se oproti těm předchozím snaží být spíš nízkonákladovou, Aravena vytvořil vstupní sály do Giardini ze zbytků nalámaných sádrokartonů a ten v Arsenale je zase ze zohýbaných kovových lišt. Moc se mi líbil úvodní příběh německé archeoložky Marie Reiche, která zkoumá geoglyfy na planině Nazca v Peru a teprve až vyleze na poslední příčky žebříku, dokáže takto z jiné perspektivy rozeznat jednotlivé tvary a obrazce. Právě takto - z jiné perspektivy se na architekturu snaží na bienále nahlížet i Aravena.

Zase Benátky! Letos už pošesté. Ani tentokrát jsme nevynechali letošní Bienále architektury, ale to vám ukážu až v příštím článku. Dneska jen pár fotek, v Benátkách je totiž pořád co fotit! A i když už jsem tu byla tolikrát, fotky mám pokaždé jiné. Ať už se liší počasím, denní dobou nebo světlem. Tentokrát jsem si s sebou vzala i můj nový širokoúhlý objektiv, tak jsou zase z malinko jiného pohledu (konečně jsem dostala zvonici z náměstí Sv. Marka na fotku celou!). :))

Kdyby vás zajímaly ty minulé návštěvy tak mrkněte na tu z roku 2014 sem a tu loňskou z 2015 zase sem. Oproti loňsku jsme si vybraly lepší hostel (Ostello Santa Fosca - tento), tak nás ani nepoštípaly štěnice. Zase nám ale skoro ujel autobus cestou zpátky. Jely jsme totiž zase autobusem RegioJet, který nás dovezl do Mestre a do Benátek jsme pokračovaly vlakem. Hodinu před odjezdem zpátky do Brna jsme se dostavily na nádraží, ale další vlak jel až za třičtvrtě hodiny s příjezdem minutu po našem plánovaném odjezdu do Brna. Byl to trochu šok, chvíli to vypadalo, že to nestihneme, ale doběhly jsme na zastávku autobusu, odkud zrovna jeden odjížděl do Mestre. Tak jsme si koupily jízdenku u řidiče (pěkně drahou - 3 eura za 10 minut jízdy), ale autobus jsme stihly, domů jsme dojely v pořádku, a tak máme aspoň další zážitek. No ano, mohly jsme se podívat na internet, jak to jezdí, ale nějak nás to nenapadlo, když jsme s tím až do teď neměly vůbec žádné problémy! :))

Do Benátek jezdíme už tradičně každý rok na Bienále. Střídá se to architektonické, které bylo vloni (mrkněte sem), s Bienále umění, které jsme navštívily letos. Hlavní část výstavy se odehrává v zahradách Giardini v hlavním pavilonu a přilehlých menších pavilonech jednotlivých států, ale také v Arsenale. 

Dneska to bude opravdu dlouhý článek, protože bych vám ráda ukázala instalace, které mě letos zaujaly nejvíce. A že jich bylo! :)) Asi si všimnete, že mám ráda minimalistické až puristické instalace, které i přes svou jednoduchost mohou být velmi působivé a vypovídající. Letošním téma je All the word´s futures neboli Všechny budoucnosti světa.

Letos jsme opět neodolaly a s kamarádkou vyrazily prodloužit si léto na Bienále umění do Benátek. To se kromě Giardini a Arsenale odehrává na celém ostrově a jak už jsem psala vloni, je to tak trochu bojovka najít jednotlivé výstavy ve spleti úzkých uliček. Protože jsem tu už párkrát byla, myslela jsem si, že už tu snad ani nebudu mít co fotit, ale pořád se dají se objevovat krásná místa daleko od davů turistů, kterých je v Benátkách snad pořád spousta. V některém z příštích článků vás vezmu na Bienále a i na výlet lodí na barevné Burano.




Tentokrát jsme vyrazily autobusem se Student Agency a z Mestre pokračovaly na nádraží Santa Lucia vlakem za 1,25 euro. Autobus staví přímo před budovou nádraží a nádraží v Benátkách je zase umístěno kousek od všech památek. A pokud byste sháněli tip na ubytování, my byly ubytované přímo na ostrově v tomto hostelu, není to žádný luxus, ale na Benátky za dobrou cenu (ještě si připočtěte 3 eura/noc místní daň). Nakonec se nám to šetření zas tolik nevyplatilo, přivezla jsem si s sebou strašně moc šíleně svědících štípanců nejspíš od štěnic z hostelu (ale naštěstí to vypadá, že domů jsem si nedovezla. :)
Protože restaurace jsou tu většinou pěkně drahé, kupovaly jsme si pizzu do krabice za 5-6 eur a snědly jsme ji pěkně na břehu kanálu.


Moje oblíbené místo je rybí a zeleninový trh kousek od Rialta. Hraje to tam všemi barvami, voní rybinou, všechno je tam tak krásné a čerstvé, že bych to tam vykoupila! :))

Koloseum a Forum Romanum jednoznačně patří k památkám, které musí vidět snad každý návštěvník Říma. Podle toho tu také vypadají fronty na vstupenky a počty lidí uvnitř. Když ale vyrazíte hned brzy ráno jako my, strávíte ve frontě jen pár minut. Vstupenka na  Koloseum za 12 euro je zároveň i vstupenkou do areálu Palatinu a Fora Romana, které můžete navštívit ve stejný den nebo dva dny po sobě. Pokud je vám méně než 18 let nebo studujete architekturu máte vstupné zdarma a od 18 do 24 let za polovinu, takže toho určitě využijte! :))

Čtvrtý den jsme vyrazili na sever do čtvrti Flaminio za lákadlem v podobě nového muzea umění 21. století MAXXI od Zahy Hadid. Muzeum stojí  místech bývalé továrny na automobily a kasáren, které byly následně přestavěny na muzeum. Některé z původních budov jsou zachovány a doplněny  novou organickou přístavbou. Hlavním rysem návrhu jsou dlouhé vlnící se stěny, které vycházejí ze vzájemně se proplétajících prostor, které umožňují různá propojení výstav a vytvoření řady nečekaných spojení a zároveň vystavování nejen uvnitř, ale i venku.
Část budovy byla zrovna zavřená a opravovala se, ale většina byla přístupná.

Jen pár kroků od muzea najdete novou budou římské filharmonie Parco della Musica od Renza Piana, která připomíná tři velké brouky, ale i Palazzetto dello sport od Piera Luigiho Nerviho s na svou dobu převratnou konstrukcí. Tento Malý palác sportu byl postaven pro Olympijské hry v Římě v roce 1960, kruhová stavba má průměr 78 metrů a je tvořena želzobetonovou skořepinou. Uvnitř se skrývá prostor bez jediné podpory a skořepina jako by se vznášela nad prosklenou stěnou.

Římská čtvrť Trastevere se stala mou nejoblíbenější částí města hned po první návštěvě. Po přejití mostu z Tiberského ostrova a vnoření se do úzkých uliček lemovaných tradičními okrovými domky, jako byste se ocitli v úplně jiném městě. Žádná auta s nervózními řidiči a motorky proplétající se všude kolem. Jen pěší zóna se spoustou lidí pomalu procházející kolem stánků a venkovních zahrádek restaurací a barů. Úplně jako v nějakém malém italském městečku.

Do Vatikánu jsme se vydali třetí den našeho pobytu - v úterý (ve středu totiž mívá audience papež a bazilika bývá zavřená). Tentokrát jsme jeli metrem (jízdenka na 100 minut za 1,5 eura) a přestože jsme se tam vydali hned ráno, už v metru nám bylo jasné, že lidí tam bude spousta! To když se na zastávce Ottaviano zvedli snad všichni. Pak už jsme jen v jednom velkém davu došli až na náměstí sv. Petra, kde jsme byli o půl desáté a i tak už fronta obtáčela skoro celé náměstí. Takže pokud nechcete ve frontě strávit hodinu a půl jako my, doporučuji být na náměstí buď o půl osmé ráno nebo až těsně před zavíračkou. Fronty se tu tvoří kvůli bezpečnostní kontrole před vstupem, kdy musíte projít rámem a nechat si zkontrolovat věci rentgenem.

Hned co jsme prošli kontrolou, tak jsme zamířili na kupoli, kde už fronta nebyla skoro žádná. To jsme měli štěští, protože když jsme z baziliky odpoledne odcházeli, byla už fronta opět dlouhá. Výstup na kupoli můžu všem doporučit, je to opravdu zážitek! Od první zastávky s průhledem do interiéru, přes schody vedoucí mezi plášti kupole až po poslední úplně miniaturní točité schodiště na vyhlídku. A výhled je tam opravdu krásný!

Mějte se krásně! Evi

//foto moje ©gathermoments

A více už v dalších příspěvcích! :)

Jak už víte z mého prázdninového seznamu, v půlce srpna se díky akci na letenky 1+1 zdarma chystáme do Říma. A tak se mi doma hromadí spousta průvodců půjčených v knihovně (Anděle a démony už mám přelouskané), projíždím tripadvisor, pročítám si staré zápisky ze školy, na pinterestu střádám nejkrásnější fotky a pomalu se rodí můj vlastní seznam všeho, co musím za těch 5 dní nutně stihnout! :))

Bydlení máme nakonec přes booking, na airbnb jsem bohužel nenašla žádné, co by bylo volné v našem termínu, za rozumnou cenu a blízko centra. V památkách mám celkem jasno (i když nevím, jak je všechny stihneme:), z moderní architektury chci vidět vidět určitě muzeum umění 21. století MAXXI od Zahy Hadid, stadion od Nerviho a možná i novou filharmonii Renza Piana. 

Jen zatím nemám vytipované žádné pěkné podniky na oběd nebo večerní posezení. Pokud byste měli nějaké své vlastní tipy, budu za ně moc ráda (a nemusí to být jen na jídlo)! Kde se vám nejvíc líbilo, kde jste se dobře najedli...dejte mi vědět! Děkuji. :))

Český pavilon na letošním Bienále architektury v Benátkách se mi moc líbil! Velký podíl na tom mají určitě dětské prolézačky a kolotoče "globusy", na kterých jsme si jako malé děti na sídlištích hrávali a teď z nich pomalu mizí (protože podle EU jsou nebezpečné, no moc bezpečné opravdu nebyly :). Se svým jednoduchým designem natřené na bílo působí opravdu elegantně!

Autorem instalace je ateliér KOLMO.eu vedený Martinem Hejlem s tématem 2x100 milionů m²: Kolektivní sen (2x100mil.m²: The Collective Dream). Výstava díky jednotícímu tématu národních pavilonů Absorbing Modernity 1914-2014 poukazuje na standardizovaný československý stavební vývoj od Baťovských domků před různé typy paneláků zase zpět k sortimentu současných (většinou dost příšerných) katalogových rodinných domů. Uvnitř najdete schémata šesti československých sídlišť a mapu na platformě, kde se můžete posadit a prohlédnout si obsáhlý tištěný katalog. Škoda jen, že z něho víc není součástí výstavy - alespoň toto skvělé video, které autoři vytvořili k výstavě:



Pokud vás to zaujalo, koukněte na fundovanější články tady a tady. Mějte se krásně! Evi

//všechny fotky moje ©gathermoments