Druhý den našeho pobytu v Nizozemí jsme se vypravili i s kamarády do Utrechtu. Město mě okouzlilo z fotek na internetu, i když jsem ho navštívila už kdysi dávno se školní exkurzí, na které jsme si prohlídli hlavně nové stavby v místním univerzitním kampuse. Tentokrát jsme zamířili do historického centra.

Jak už jste nejspíš zaznamenali na mém Instagramu, vydali jsme se na výlet do Holandska, nebo spíš přesněji do Nizozemí za kamarády, kteří bydlí v Eindhovenu. Kromě samotného města jsme se během čtyř dní podívali do Utrechtu, na rozkvetlé tulipány i jiné cibuloviny v Keukenhofu, květinová pole, k moři, na mlýny v Kinderdijku a do Delftu. Jen škoda, že už se tam nelítá z Brna, protože odlety z Brna, to je velká pohoda! 

Velké kouzlo od Elizabeth Gilbert mě docela zklamalo. Najdete tam pár tipů, jak pracovat s kreativitou, ale pokud jste už pár motivačních knih na toto téma četli, nevím, jestli vás tahle bude bavit. Nicméně se mi líbila myšlenka, že aby člověk zvládl něco vytvořit, nemusí být rozervaný a nešťastný.

**

Dneska bych vám ráda napsala něco málo o mé milé spolupráci s eshopem Helveti.cz. Oslovili mě s nabídkou, abych si u nich vybrala hodinky, a tak jsem do obchodu nakoukla a na první pohled mě zaujaly dvě značky: dánská značka Bering a německá Boccia. Obě nabízí hodinky minimalistického a jednoduchého designu, což je něco přesně pro mě. Rozhodovala jsem se mezi dvěma favority, u hodinek Boccia Titanium se mi moc nelíbilo logo, hlavně font a taky to, že je celkem výrazné. Nakonec tedy zvítězily hodinky Bering 11139-404 v jednoduchém unisexovém designu s bílým ciferníkem a koženým černým páskem. 

Minulý víkend jsem se pustila do sušenek. Už dlouho jsem chtěla zkusit ty levandulové, i když recept mi padl do oka na sušenky bazalkové. Nakonec jsem pekla podle blogu Laskominy od Maryny a tohoto receptu na bazalkové máslové sušenky, jen jsem si tu bazalku vyměnila za levanduli. A místo vykrajovátka použila skleničku na víno. 

Z města Hoi An (reportáž z Hoi An najdete tady) jsme vyrazili hned ráno objednaným autem na nádraží v Da Nang. Kvůli koloně na mostě to už vypadalo, že vlak nestihneme, nakonec se ale kolona rozjela a na nádraží jsme přijeli s půl hodinovou rezervou (původně byla něco přes hodinu). Lístky na vlak měly QR kódy a kontrolovali je čtečkou, takže odbavování pěkně odsýpalo.