Když jsem byla malá, patřily rakvičky k mým nejoblíbenějším zákuskům. Už skoro rok mám doma od babičky půjčené formičky na rakvičky a tento víkend jsem na ně dostala takovou chuť, že jsem se rozhodla, že je zkusím upéct. Kdysi dávno jsem je právě s babičkou pekla, tak teď jsem se do toho konečně pustila sama.

Recept jsem si našla v naší staré Sandtnerce (tentokrát po mé prababičce) a rozumy googlila různě po internetu. Ideální je na ně prý plynová trouba, tu já teda nevlastním, ale v naší elektrické se taky upekly.

Dneska mám pro vás článek plný našich příprav a tipů na dodavatele, na které se ptáte. Se všemi jsme byli moc spokojení a mohu vám je s čistým svědomím doporučit. Svatbu jsme měli malou, na obědě byla jen nejužší rodina - 20 lidí, večer se počet rozrostl na 45 osob. Bylo to moc fajn, že jsme se se všemi stihli přivítat, rozloučit i prohodit pár slov během dne.  Rozhodla jsem se to všechno nacpat do jednoho článku, takže bude opravdu dlouhý a plný fotek! 

Teď přijde ta nejkrásnější líbánková pohoda! ❤

Na Santorini jsme strávili 4 dny. Připluli jsme trajektem z Parosu někdy kolem třetí hodiny odpoledne. Ještě musím říct, že za celý pobyt jsme s přesuny trajektem neměli nejmenší potíže, všechny odplouvaly na čas (jen s těmi příjezdy to bylo horší, ale s bouřkou nic nenadělají...). Jízdenky jsme si koupili předem přes internet a v Pireu v Athénách všechny vyměnili za ty, které jsme odevzdávali na lodích při nástupu. 

V přístavu jsme nasedli na místní autobus do Firy (2,3 euro/osoba/1cesta), kam jsme dojeli asi za čtvrt hodinky. Problém jsme měli s hledáním ubytování, které tu opravdu není vůbec snadné, poloha neodpovídala údajům z GPS, navíc je tu spousta schodů a úzkých uliček. Nakonec jsme si dali sraz u Mc Donaldu a recepční pro nás přišel a vysvobodil nás. :))

Ubytovaní jsme byli v Modernity Suites (pokud byste rádi slevu 15 dolarů na ubytování, objednejte přes tento odkaz) přímo ve Fiře s parádním výhledem na kalderu, krásným pokojem a soukromou vířivkou. Tu má tady každý pokoj. Vířivka byla teplá, což byla paráda, protože venku až takové teplo nebylo. Na první odpoledne a večer jsme si neplánovali žádný program a tak jsme ho strávili ve vířivce a kocháním se výhledem. Jen jsme si odběhli koupit večeři a víno a večerní program byl taky jasný. :))

Lednová akce Flixbusu na cesty za 19 korun mě nalákala ke koupi jízdenek do Českého Krumlova. Sice za cenu jízdy přes Prahu a sedmihodinové cesty, nakonec to ale stálo za to. :)) Sama jsem totiž nikdy v Českém Krumlově nebyla (jsem ostuda!), tak nadešel čas to napravit!

Hodinový přestup v Praze na Florenci jsme využili na jedno rychlé cappuccino v Ema Espresso Baru a musím říct, že tak dobré cappuccino jsem snad ještě neměla. Tak pokud budete mít taky na Florenci chvilku, určitě doporučuju! Je to jen krátká procházka a za pět minut jste tu.

Dnes mám pro vás další díl našeho svatebního putování po řeckých ostrovech, tak třeba se vám bude hodit, pokud právě plánujete letní dovolenou. :)) První díl naší svatební cesty, 2 dny v Athénách, najdete tady.

Z Athén jsme zamířili večerním trajektem na ostrov Paros. Plavba měla trvat kolem 5 hodin, ale nakonec byla trochu delší a taky trochu adrenalinová. Cestou nás totiž zastihla bouřka a nikdy bych nevěřila, že takový veliký trajekt se může tolik houpat! Tím, jak už byla tma, venku nebylo nic vidět a cítit bylo jen houpání, tak to bylo celkem strašidelné. Ale nakonec jsme v pořádku dorazili. :))

Začátek naší svatební cesty a první zastávka byla právě v Athénách. Já už tu byla před pár lety na skok se školou, můj drahý vůbec, tak jsme dvě noci zařadili do programu.

BRNO → ATHÉNY

Letěli jsme z Bratislavy, kde mě překvapila velikost letiště, je skoro takové malinkaté jako to naše v Brně. :)) Letěli jsme až večer, takže jsme odpoledne po práci vyrazili na autobus do Bratislavy, tam jsme absolvovali trochu adrenalinovou cestu místní MHD, kdy už to chvíli vypadalo, že letadlo nestihneme, ale nakonec všechno dobře dopadlo a my do Athén doletěli kolem půlnoci. Před letištěm jsme akorát chytli autobus do centra (6 euro/osoba, jede asi 30 minut), který nás vysadil kousek od hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Protože jsme jeli jen s příručními zavazadly - batohy - nebyl problém ten kousek dojít. Problém byl doma to všechno na 14 dní zabalit, hlavně proto, že jsme dopředu nemohli úplně odhadnout, jaké bude počasí, a tak bylo nutné mít sebou věci do horka i být připraveni na teploty kolem 18 stupňů. Naštěstí už máme trochu cviku z cest po Thajsku a Malajsii a já se už tradičně balím podle své sady seznamů na různá místa a různé typy dovolené, můj univerzální seznam najdete v článku tady.

Tenhle článek tu mám rozepsaný už pěkně dlouho. Začala jsem ho psát někdy po první schůzce, abych si zaznamenala, jak šití šatů probíhalo a jak to nakonec dopadlo. Když jsem se před svatbou rozhodovala, jestli si šaty půjčit nebo nechat ušít, přesně něco takového bych si ráda přečetla, tak třeba nějaké budoucí nevěstě usnadní rozhodování. :))